Ani letos nesmělo v jarní přípravě chybět tradiční velikonoční soustředění. Tentokrát celkem početná, více jak dvacetičlenná, skupinka ŤAPáků vyrazila se spřátelenými Stavaři (FSP) do Cyklocampu pod Landštejnem.
Po příjezdu jsme si potvrdili, že většinu času budeme trávit ve společenské místnosti/jídelně, kde se na rozdíl od našich pokojů nacházel alespoň nějaký zdroj tepla 🙂 Radši jsme se tedy z promrzlých pokojů vyrazili zahřát na první trénink – paměťák dvojic. V pátek dopoledne nás čekal „chameleon“, kde se střídala vrstevnicovka s postupy na buzolu bílými místy, koridorem a normální mapou. Odpoledne byly na programu lotyšské štafety. Očekávaly se velké boje. Jenže kámen úrazu občas byla špatně zvolená taktika (že, náš týme? :)) Vítězství tedy zaslouženě brali Emča, Martin M. a Ondřej.
V sobotu jsme dopoledne vyrazili do světle zelené části mapy, kde na nás čekali farstované okruhy. Sobotní odpoledne patřilo middlu, který ale nabídl i dvě pěkné volby postupů, nad kterými jsme horlivě diskutovali při večerní GPS analýze. Ještě v sobotu večer jsme dostali polovinu nedělní dopolední off-road trati s úkolem nakreslit si na ni, kudy bychom to šli a vyznačit si význačné orientační body. V neděli jsme se pak měli předem vymyšlené postupy pokusit přesně zrealizovat, což se některým povedlo víc, některým méně, a za sebe mohu říci, že některým vůbec 🙂 Druhá půlka trati už bez předkreslených postupů byla také docela náročná. Odpoledne jsme si tedy zaslouženě naordinovali odpočinek a výlet do Slavonic. Věž, výhled, kavárna, výborné dorty… Komu byl jeden trénink denně málo, tak se večer vypravil na dobrovolný nočák okolo řopíků, ze kterých prý vylézají mumie a žerou pocestné (Bára a Emča měly bujnou představivost).
No a je tu Velikonoční pondělí. A jelikož je přestupný rok, tak holky taky upletly pomlázky, takže ráno se strhla pořádná bitva. Pak už následoval jenom tradiční pomlázkáč, kde to letos bylo docela vyrovnané – v některých dvojicích vyhrála holka, jinde kluk. Došlo i na obávanou uličku pro ty, co si nehlídali, co v lese razí… A pak už odjezd domů se zastávkou na hradě Landštejn.
Bylo to super, spousta srandy, nikdo neumrznul, pěkně jsme natrénovali a správce nás prohlásil za největší jedlíky, co kdy zažili – kdo nejel, prohloupil! Tak zase za rok! 🙂
Gabča