Zdravim lidi! Pohodlně se usaďte, rozdělejte si Milku, Lotusky nebo třeba jahody ze zahrádky Kuby Vláška a vyhraďte si dost času, páč tohle bude trochu na dýl, ale snad vás to nebude zas tak moc nudit… Jdeme na to!
A je to tu! Z MČR na krátký se vydáváme směrem na východ. Po cestě uděláme nálet na jednu z polských benzínek, kde si 20 lidí ve zdejším bistru objedná 20 různých jídel a ženský za pultem jsou z nás na prášky… No neva! Jedem dál! Po asi 2hodinové koloně dorážíme kolem půlnoci ke 3hvězdičkovýmu hotelu (svaz je tak bohatej jo?) někde u Varšavy, kde přenocujem.
PONDĚLÍ
A razíme dál! Kolem čtvrtý přijíždíme na hranice, kde nás zdejší bachařky (nebo co to bylo) držely asi 2 hodiny…
MOMENTKA 16:20:
Sedíme na chodníku, vedro, všichni zpruzený, že tu oxidujeme už takovou dobu.
Mára: ,,No hele, támhle jde taková pěkná celnice! Proč k nám nepošlou tuhle?! Ne my prostě musíme mít támhletu starou větev!“ a ukazuje na přísně vypadající celnici, co nám právě zabavila všechny naše pasy.
Kolem osmý zdejšího času se dokodrcáme na místo, kde je start prvního seznamovacího tréninku, ale jelikož je už pozdě, tak se jdem jen na 40 minut podívat do lesa bez kontrol, spíš vyčíhnout terén. Jeden z největších zážitků dne ale nestává v momentě, kdy se dostaneme na ubytko. To, že je Bělorusko zaostalá země, s tím jsme tak nějak počítali, ale tohle byl zážitok teda 😀 Už jenom pohled na socialistický barák, pak následoval pohled do pokojů a hned se všichni scházíme na chodbě a obcházíme všechny naše pokoje a jak v jiným světě si ukazujem, co všechno za vady se v našich pokojích nachází. Pak se tam asi půl hodiny domlouváme s nějakýma brigádnicema, co tady jako jediný umí aspoň trochu anglicky a jdeme na večeři, kde už máme na stole naservisované saláty. ,,Aha“, ,,A to je všechno?!“, ,,Z tohohle se mám jako nažrat jo?“ Pak nám ale přináší hlavní chod, všichni nadšení, brzo nás ale radost a úsměv na tváři přejde. Rýže dobrá, ale co je tohle? Mletý maso? A je to vůbec maso? A to ještě netušíme, že přesně tohle nás čeká teď každý den minimálně 2x…
ÚTEROK
Ráno nám k snídani na stoly nahází ovesný kaše bez chuti (jakoby tím že to nemělo žádnou chuť tak to bylo nakonec jedno z nejlepších jídel tady :)) a pak ještě palačinky s masem. Trochu se toho bojíme, ale tím že máme hlad, tak je to hned v nás.
A na trénink! Jedeme asi hodinu do nějakých křovin, prý jsme hned vedle embarga klasiky, takže nesmíme moc zabloudit a vyběhnout z mapy 🙂 Běžíme farstované úseky, 1. úsek volně, 2. závodně. No ono v tomhle fekálu teda nejde moc běžet jinak než pomalu, takže moje tempo 1. a 2. úseku se nějak extra neliší. Z lesa vybíhám s pocitem, že to tu nechápu.. 🙂 A to se vyplatí…
K obědu máme to samé mleté maso, co včera k večeři, akorát s bramborovou kaší. Později odpo máme na programu sprintové úseky. Za sebe musim říct, že mi to teda moc nešlo 🙂 Na trati bylo dost nachytávek, plotů a nepravidelných objektů. No jako jestli to takhle půjde i v neděli tak to asi teda #roadtothelastplace… a můžete si tipnout, co bylo k večeři.. Ano spráávně! Mletý maso (pozor! Ve vajíčku!), tentokrát ale s těstovinama. Večer ještě klasicky 2hodinová přednáška/rozbory tréninků.
STŘEDA
Alee ke snídani není mletý maso? Tak snad ho bude dost k obědu a večeři, abychom naplnili běloruský doporučený denní příjem mletýho masa.
Start dnešního tréninku – zkrácená trať – je někde u silnice a 1. kontrolu máme všechny kategorie stejnou, Mára nám říká, ať jde schválně někdo na tu 1 obíhačkou po cestě a někdo bordelem přímo a pak prý večer porovnáme, co bylo rychlejší. Já jdu teda fekálem a pak tam houbařim jak jouda (ale aspoň v kolečku ;)) Máme to jít volně a vrátit se z lesa s pocitem, že to chápem. Jako až na pár kontrol jsem tenhle les celkem i pochopila. Teda ale byl to fekál! Vlášku, až si budu stěžovat na český lesy, dej mi přes hubu jo? 🙂 Po doběhu se fotíme.. sakra proč teď?! Všichni zpocený a červený (teda hlavně já :D), to se bude na stránkách repre hezky vyjímat…
Oběd? Ano! Mletý maso! Už jsme se báli, aby to nebylo něco jinýho, opět s bramborovou kaší. Takže rovnou nabíháme do klimatizovanýho obchodu pro zmrzky. Odpo máme volno, takže máme asi hodinový rozbor dnešní tratě a pak čučíme na Drž hubu (prostě klasika :D). Kdyby to někoho zajímalo, tak k večeři bylo opět mletý maso.
ČTVRTEK
Dopo sádlíme na ubytku a odpo jedem pořadatelskýma busama na lesní model někam za Grodno. Když už jsme skoro na místě, autobusák se asi 15 minut rozmýšlí, jestli ten malý kopeček sjede nebo ne… nakonec asi usuzuje, že s tou jeho kraksnou z 18. století (btw všechny busy tu vypadaly jak z období před Kristem) už by se nedostal nahoru, a tak nás vyklopí někde nahoře a odjede.
Jdeme se jenom na hoďku podívat do lesa, co vše je zmapované na té novější mapě atd. a dát si nějaké ty rovinky, ABC a proklusnout se před zítřkem. Přijde mi, že ten les čím dál víc nechápu 🙂
Při cestě zpátky do Grodna předjíždíme na poli další z pořadatelských busů, kolem kterýho postávají zmatení Dánové. Asi jim ta kára chcípla nebo nevim 🙂 Ony ty auta tady stejnak jezdily úplně nějak na random 🙂 Předjíždělo se tu zprava, přes busovou zastávku, vůbec bych se nedivila, kdyby tu předjížděli i přes chodník…
Večer opět denní dávka mletého masa (zapečeného s majonézou a salátem, co jsme měli ráno k snídani), mám pocit, že čtvrtek byl ten osudný den, kdy nám k tomu dali pohanku 🙂
Tak a teď hlavně pořádně protáhnout (au) a proválečkovat (aaaauuuuu!!) a zítra hurá na klasiku!
PÁTEK
A je to tu… Startuju ve 2. vlně, tak doufám, že už to budu mít trochu šláplý… Předzávodní snídaně ale stála za to. Nejdřív salát přelitý doporučenou denní dávkou majonézy, na to jsme si teda takhle před závodem netroufli. Pak nám ale přinesli na talíři ovesnou kaši (která by sama o sobě byla celkem i dobrá), jenže na tom stejném talíři s kaší se válel i takový párek nebo co to bylo stejně betonové barvy jako kaše a rozkvedlaný jak pudink. Párek se snažíme natlačit Márovi (někteří úspěšně). No dost už o jídle, jde se závodit!
Po cestě do karantény se pořadatelské busy předhání, kdo tam bude dřív. Do koridoru jdeme už v čase -15 minut a na start je to ještě něco přes kilák.
A teď k samotnému závodu, před startem si říkám:
,,Baruno, chyby budou dělat všichni, takže ty je dělat nebudeš, jasný? Prostě si to hlídej, na 1 na jistotu, vlastně furt na jistotu a až si budeš fakt jistá, tak zrychli…“
Na trať vybíhám docela s čistou hlavou, něco se ovšem podělalo… 🙂
Na 1 volim volbu zleva, kde spolíhám na to, že natrefim v jinak rozsáhlém jedničkovém hustníku na pruh bílého lesa s malou cestičkou. Tu samozřejmě netrefim, ale snažim se tim neznervozňovat a běžim dál, mám pocit, že směr mám +- i dobrý. Říkám si Zastav! Pořádně se podívej! Mapuj! Ne… běžim bezmyšlenkovitě dál, že to tam snad bude. +- mi to tu sedí, jo nějaké údolíčko tu je, tak to bude asi ono… jenže kontrola nikde. Vychází ze mě tisíce sprostých slov, navíc jsem tu ještě nepotkala nikoho, kdo by tudy probíhal a už nevim, odkud jsem přiběhla ze startu… no nazdar 😀
20 minutes later: zmatenej škuban ještě stále hledá kontrolu č.1, pobíhá za probíhajícíma lidma, kteří jsou na škubana ovšem moc rychlý, takže je škuban neudrží ani chvíli. Nakonec jsem se ale zavěsila za nějakou Švýcarku a doufala, že je to 16 a naštěstí byla a 1 mi našla. Pocit při nalezení 1.kontroly po 23 minutách zmateného pobíhání a netušení je nepopsatelný. Pak už si to ale docela hlídám. Je mi jasný, že po takovéhle šílené botě nemám šanci na žádné dobré umístění, takže přepínám do modu pomalu, ale jistě (a ne jako na 1 – rychleji, ale do kelu), což se mi docela i daří (když to porovnám s tou chybou na 1 :D), jenom teda na 9 vyšvihnu 2minutovku, ale tak to už je nic žejo 😀 Pak aby se neřeklo, tak na předsběrku nechám ještě 4 minuty, když kontrolu hledám za jinou cestou. Hm musim se naučit vypínat až po úplném doběhu 🙂 Do cíle přibíhám ze sebe děsně zklamaná a naštvaná, ale jinak se mi závod fakt líbil.
Na trati 4,7km jsem naběhala 8 kiláků a strávila tam 68 minut 😀 tomu říkám řádný výlet… Blbá nálada mě ale hned přešla, když v neuvěřitelném čase přibíhá z lesa Martin, Anička a Kuba. Dostáváme NORMÁLNÍ oběd a po ohromným bordelu, co jsme udělali při vyhlašování našich na flower ceremony jedeme na ubytko.
Večer odjezd na Sovětské náměstí na Opening ceremony. Mají to tu fakt skvěle zorganizovaný, brigádníci (pořadatelé) tu pobíhají a každý z nich nám říká něco jiného než ten předchozí, navlíkli nám obráceně vlajku (takže jsme si tam dali svoji větší a správně :D) a nakonec jsme se všechny země seřadily podle abecedy a pak se tam promenádovali s vlajkou a cedulí s názvem země. Pak nastupuje na podium nějaká ženská, která to tu celé uvítává a něco si tam žvatlá v běloruštině, druhá ženská to překládá do ájiny. Pak ovšem nastupuje čest běloruského národa – babky + týpeček s vosím úlem na hlavě a jejich běloruský folk! To je něco 😀 skvělý je i banjoman, jehož výstup zburcuje většinu z nás a o chvíli později už všichni na Final cutdown v jeho podání tancujeme a skáčeme u něj na podiu 😀 na závěr pak bylo vyhlášení z dnešní klasiky. Pořádně jsme jim všem ukázali, jak se správně podporuje tým a jak vypadá radost z úspěchu někoho z našeho týmu pořádným řvem, výskotem, potleskem a Chrobákovým VÝBORNĚ! (ale jako na Tretru to nemá, co si budem :)) takže jsme si dneska zazpívali 2x naši českou hymnu. Parádní atmosféra, už se těšim na zítřejší banket!
SOBOTA
Tak tohle už je moc! Mletý maso s pohankou i k snídani?! Dyť přesně tohle jsme měli včera k večeři! No nic…
Už včera se rozhodlo o složení dnešních štafet a mě bylo jasný, že mě do 16 štafety nepostaví. A taky že ne. Ale jsem za to celkem ráda, protože to, co jsem dneska prováděla v lese na 2. úseku mixů by nás stáhlo o tolik umístění dolů, že už by se to ani na tu velkou bednu vytáhnout nedalo. Jdu to pomalu a stejně tam dělám šílený chyby (stejně jako včera si při postupu na 2 myslim, že jsem už tam, přitom ještě nejsem skoro ani v půlce postupu). Ale Kuba a Anička doběhli oba na 1. místě, po Áně vybíhá Vanda, která dobíhá na 4. místě, Marky taktéž. Kluci jsou úspěšnější, Martin navýší na 2. úseku náskok, ale Lukášovi se dneska moc nevede a na diváckém úseku je sice 1., ale Rus mu dost nebezpečně šlape na paty, takže netrpělivě vyhlížíme, kdo se na sběrce objeví jako první. A je to Lukáš! Takže další zlato! Holky a kluci 18 skončili na 5., resp. 10. místě.
BANKET! Místo konání je v nějakém zábavním parku u Grodna a vypadá to, že pařit se bude venku 🙂 Nejdřív vyhlášení dnešních nejlepších (zase si připomeneme českou hymnu) a 3x zazní finská hymna (Finové dneska celkem pošéfili a ovládli všechny kategorie kromě M16 – tu jsme pošéfili my :D). Ovšem oběd dneska asi nebyl úplně v pohodě (nebo až moc v pohodě na zdejší poměry), páč třeba z Portugalců zvraceli skoro všichni, z Dánů asi 3, od nás se tomu nevyhla Lucka a obecně na vyhlášení chodili často na podium neúplné štafety (třeba jen o dvou lidech, možná právě proto, že třetí právě objímal záchodovou mísu). Pak nastoupil zase nějaký běloruský folk, tentokrát ale 4 babči a 2 dědulové, co se tam do rytmu playbacku točili na podiu jak Naruto a dělali, že zpívají. Nebyli to ale takový borci, jako ty včerejší:)
Jídlo! Všichni se nahrneme do jídelního stanu a šilháme po NORMÁLNÍM masu. Ovšem u podia už se to začíná pomalu rozjíždět, takže ani skoro nedojídám, co jsem si pracně vydobyla v tlačenici u jídelního stolu a letim do kotle skákajících lidí pod podiem 😀 Naši hoši vypadají v jejich košilích jak kdyby právě utekli z vězení a smůla je, že Švýcaři mají úplně stejné košile, takže se mi to pak v tom bordelu mezi skákajícíma, tančícíma a řvajícíma lidma celkem plete. Párty to byla ale parádní! Já osobně jsem skákala furt, ale měla jsem pocit, že mě tu všichni ušlapou 😀 všichni minimálně o hlavu vyšší než já, takže jsem se neustále otírala ksichtem o něčí zpocený záda 🙂 mňam… ale stejně prý byl největší zážitek se octnout mezi třema Fiňákama bez trik 🙂 bohužel jsem neměla to štěstí, aby se mi to stalo 🙁 🙂 bohužel ale banket skončil už v 10, já bych teda skákala ještě minimálně 2 hodiny, ale příští rok bude banket prý asi delší … aspoň mám motivaci jet příští rok zase 🙂
NEDĚLE
Kuchařky v jídelně zřejmě už pochopily, že majonézu ani mletý maso ráno nepapáme, takže nám daly jenom nějaký chleba. Před 8 vyjíždíme pořadatelskýma busama do karantény. V karanténě ale zaručeně nejvíc flexí Picánek s jeho přesnýma výpočtama a rozhoduje o našich výsledcích:
MOMENTKA 8:40:
Picánek: ,,Hele třeba Tom, ten to má úplně jasný hele. Číslo (startovní) 347, takže 3 + 4 je 7, děleno 7 je 1! Tak další Lucka, ta má 132…(loading)…no tak to je taky jasný! 1 + 2 je 3, děleno 3 je zase 1!“ Postupně se ale jeho výpočty přesouvají do úplně jiné dimenze…,,No a vlastně všichni Pražáci to mají v kapse, protože hele, Grodno má 6 písmen, Praha 5. No a 6 mínus 5 je 1!“ Takže v karanténě je o zábavu postaráno 😀
Já startuju už v 04 a když se rozběhávám, tak lituju, že jsem se tak nafutrovala k snídani, ale hlavně mě celkem bolí lýtka z toho včerejšího skákání 😀 No to budou výsledky dneska… ale jakmile dostanu mapu, tak se mi běží skvěle. Trať je mapově překvapivě lehká, každou chvíli čekám nějakou nachytávku nebo švába nebo něco takového, ale nic… Volím jednu špatnou volbu, která mě stojí asi tak 5 vteřin, ale jinak mám ze závodu fakt dobrý pocit 🙂 ale ty 2 vteřiny na velkou bednu mě teda fakt štvou musim říct 😀
Po skvělém výkonu bere 7. místo ve sprintu!
Jinak Marky bere zlato a Anička dělený bronz a ostatní taky běželi skvěle, takže i dneska hraje naše krásná hymna 🙂 A v celkovým pořadí národů jsme 2.! Za Fiňákama teda… Bohužel teda nám na Closing ceremony nezahráli běloruský folk na rozloučenou, ale zvládli jsme to i bez toho 😀 Pak se jdeme ještě do naší jídelny rozloučit s běloruským mletým masem a vyrážíme směr západ 🙂
Na hranicích opět stojíme dlouho, ale asi jen hodinu a půl, ale stejně stíháme zkouknout celý film 😀 Večer ještě stavíme v Polsku v pizzerii, kde si nás 7 holek objednává 3 60ti centimetrový pizzy (v průměru) dohromady. ,,Pohoda, to se sní… Ono to zas tak velký nebude!“ uklidňuje nás Marky, když už začínáme pochybovat, jestli to sníme. Nakonec to kuchaři nějak spletou, takže místo 3 megapizz nám přinesou 4 (ta 4. prý zdarma) a teda musim říct, že takhle přežraná jsem snad nikdy nebyla, a to jsem snědla o půl kousku pizzy míň než ostatní holky 😀 Večír pak přespáváme ve stejným hotelu jako po cestě tam a máme takový privátek (takový klidnější banket) u Máry na pokoji (a přednášku, že nemáme hulit trávu, že by z toho měl svaz problém 😀 ). Ovšem, když kluci přinesou zbytek pizz, který jsme si nechali zabalit, všem holkám se zvedá kufr 😀 Ale do snídaně nám vytrávilo 🙂
Vím, že jsem tu psala skoro jenom o jídle, ale ono to byla kapitola sama o sobě 😀 Rozhodně ale tenhle týden stál za to! Poznala jsem další skvělý lidi, snad jsem se poučila ze všech těch chyb, co jsem tam stačila za těch pár tréninků a závodů urobiť, poznali jsme zase jinou kulturu takhle na východě a pevně věřim, že příští rok bude takovýhle podobný článek z MEDu psát z Tretráků někdo jiný, kterému se podaří se sem dostat. Klidně i věřim tomu, že příště bude Tretráků na MEDu víc než jenom jeden. A víte proč? Zřejmě dobrej oddíl… :o)
Takže všem pohodový prázdniny a s některýma čus příští rok v Maďarsku na EYOCu 2020!