Aneb Bulharská Buš plus Brno. Tak by se dal nejprostěji shrnout víkend 17. a 18. září. Konala se orienťácká „trojkombinace“- dvoje štafety a jeden sprint ve dvou dnech, letos kde jinde než v Bulharsku (tedy na Moravě).
Štafety se běžely u Košíkova v terénu pořadateli (ZBM) prezentovaném jako vysočinsko – brněnském. Pro nezasvěcené: vysočinský znamená mírněji zvlněný s těžkou podložkou a sem tam vodotečí, aspekty brněnských terénů jsou především zarostlé hustníky a ostružiny. Ty rozhodně převažovali. Počasí nám vyšlo a po týdnu úmorných veder přišlo příjemné podmračno a menší přeprška. Tretru reprezentovaly hned čtyři štafety: H21, D21, H18 a nebyli bychom to my, abychom nepostavili alespoň jeden MIX. Chlapská štafeta trochu smolařsky skončila na 36. místě (přičemž body do Českého Poháru Štafet bere štafet 35). Ženy 22., přes to, že Gabču na prvním úseku atakovali sršni, jejichž hnízdo pravděpodobně rozšlápla. Pak jí ovšem píchli v sanitce nějakej fet a ještě si u toho pokecala s Martinou Zvěřinovou (českou reproškou), takže pak byla docela v pohodě. V dorostencích si premiéru odbyl Martin Melišík, který klukům dofinišoval pro 14. příčku a naši MIXáci dopadli 12.
Odpolední áčkovej sprint se konal v Brně na sídlišti Nový Lískovec. To jsou takové ty odporné paneláky v kopci, které vás praští do očí při projíždění touto metropolí. Sprint, ač sídlištní, byl ale postaven opravdu pěkně a těžce, takový cool down seběh. Člověk musel zvládnout včas přibržďovat, zahýbat a seskakovat schody, taky nebylo jednoduché rozeznávat, co je v mapě podchod, nadchod a větrák „brněnského metra“.
Večer byl zážitkový, jeli jsme totiž šalinou!!! Byla jsem teda trochu zklamaná ze zjištění, že vozy šalin jsou stejné jako pražské tramvaje, ačkoliv mají pohodlnější sedačky. V hospodě jsme se přežrali, i když pamětníci večeře u pana Smrděla na letošní Lipici tvrdí, že to nic nebylo…
Došlo k mírnému vyostření názorů na správný způsob jedení hamburgerů.
Gabča (která strávila půl roku v Americe) tvrdila, že se musí pořádně smáčknout, aby vytekla omáčka, a pak ukusovat. Já, ryzí Evropanka, jsem ho stejně nakonec zbaštila po vrstvách.
Fyzická únava na naše nohy dolehla při nedělních štaflích (teda aspoň na mě) i po tak vydatné véče. Tentokrát pořádající žabiňáci prohodili prostor včerejšího závodu s prostorem pytlíku, nicméně sršni se vyskytli i tam. Od nás dostal jenom Martin Černý jedno žihadlo do zadku, naštěstí. Naši chlapi dopadli 35. a urvali jeden bod, ale nutno dodat, že Kuba Vlášek měl co dělat, aby ho v pytlíku nepředběhla Anička Štičková, běžící H21. Ženy 24., MIXáci tentokrát desátí. Kucí H18 19. Velmi vyjímečně jsme odjížděli až po vyhlášení, moje pragovácko – tretrácká štafeta totiž dosáhla třetího místa a potřebovala jsem si nutně převzít hodnotnou cenu v podobě pexesa s terény všech žabiňáckých map. Snad se na něm žáčci na trénincích hodně naučí.
Tak na letošní MČR štafet si nominaci zajistili ženy a dorostenci. Mužům se to přes ohromnou snahu nepodařilo, nicméně se rozhodli všechnu svou sílu upnout k vítězství v MIXech. Třeste se, soupeři!!!
Dorka