Nominovat se na CEYOC?

Odpovědi:  a) ne – tak je to správně
           b) ano – děláš si blázny?!

 

 

 

Každopádně jsme tu :)) Pošéfili jsme to hned na začátku, když se nám podařilo nepřijet na sraz pozdě. V kompletní sestavě jsme měli sraz asi v jednu v Olomouci a hned se šli nažrat do restaurace Globus 😀 Po vydatném obídku jsme se přesunuli do Štramberku. Tady jsme si v tělárně rozebrali repre drezy (joo jako ty XXL nám padly dobře :)) a pak jsme šli na chujovinu..  A tou byl sprint. Rozběhat se? Tsss.. ještě bysme se unavily. V okolí Štramberka nebylo většího kopce než toho, na který vedla naše sprintová trať. Pomocí maček a cepínů jsme nakonec trať nějak zdolali a ,,pošéfily“ jsme nějak i ten zbytek :)) Pak následoval zlatý hřeb dne – večeře :)) Na to jsme se těšily už od oběda. Doufáme, že všechny čtenáře zajímá, co jsme měli k večeři, protože vám to teď všechno detailně popíšem. Néé, děláme si z vás chujovinu hahaha to je vtipnéé 😀

V piatok ráno jsme si dopřáli na naše velké žaludky docela jako malou snídani a.. no, dojmy z dopoledního kombotechu radši přeskočíme :)) Ne jako byla to chujovina, co si budem.. 1. část byla vrstevnicovka na vrstevnicích, které mapoval nějakej místní strejda spoléhající na svoji pameť a do lesa se asi ani nepodíval, protože že by ty vrstevnice nějak extra seděly, to se teda říct nedá.. Ale možná je to námi, nikdo jiný si asi nestěžoval… 2. část byla azimuťák, který jsme teda pošéfily asi víc než ty vrstevnice, i když taky to nebyla žádná sláva. Pak už následoval oběd a pak už odjezd do Ostravy za čerstvým vzduchem na sprintík. Ale za zmínku taky stojí, že než jsme odjeli, tak jsme si tu museli koupit místní specialitu – Štramberské uši (sory, už jsme je sežraly).

Co se týče sprintu tady, čekali jsme mapově náročnější závod. 1. část závodu vedla takovým parkem nebo co to mělo být a pak až se jedním ,,dlouhým“ postupem přesunula do areálu vítkovických železáren. Ale ani tady se nenašla žádná větší záludnost. Ale byl to fakt pěkný závod v moc zajímavém terénu. Pak jsme zatleskali našim (a i zahraničním samozřejmě) borcům na vyhlášení (z našeho týmu zvítězil Lukáš Vitebský, 3. Kuba Chaloupský, 3. Marky Mulíčková a 2. Jáňa Pekařová) a přesunuli se někam do Háje ve Slezsku. Po večeři následovala porada, na které Mára (trenér dorostenecké reprezentace) zhodnotil uplynulý den a přidal pokyny na nadcházející den. No, klasika to bude zítra asi výživná..

V sobotu ráno jsme si nabouchaly břuchy, že jsme si mysleli, že se nehnem.. Ale museli jsme… Cesta na shromaždiště byla navíc do kopce :/ Kdyby nás Mára na startu neupozornil, že Emča za chvíli startuje, tak bychom si tam ještě do teď dávaly rovinky (čteš to Gabčo jo? :D). Na začátku to byl takový midlík ve zdejším bordelu, ale po přeběhu silnice se to změnilo na (pro nás) v docela i výživnou klásu, kterou jsme ovšem úplně zes*aly. Takové delší postupy tam byly dva. Bára ten jeden z nich totálně podělala a ještě nechala asi 3 minuty na dohledávce jiné kontroly. Ale aby to nevyznělo, že to Emča šéfila, tak tam dvakrát taky nechala na dohledávkách. Zbytku českého týmu se ale dařilo. Hlavně klukům 16 – 1. zase Lukáš, 2. Kuba, holky 16 – 3. Marky, holky 18 – 2. Míša, kluci 18 – 3. Tomík, takže paráda. Tak jsme pogratulovali a přesunuli se zase jíst (jo vypadá to jako že jsme tu furt jenom jedli, ale my jsme i běhali :)). Pak jsme celý odpoledne sádlili v tělárně, ale byly jsme i venku a dívaly se na hochy, jak hrajou fotbal – zvlášť někteří jedinci v tom fakt vynikali :D. A pak zase na jídlo 🙂 jo a aby toho jídla nebylo málo, tak nám ještě svaz zaplatil na večer několik pizz 🙂 To se nám to zítra pěkně poběží, snad nám do rána vytráví..

No možná by fakt vytrávilo, kdybychom k snídani nesežraly snad všechno, co nám přišlo k puse… po této vydatné snídani jsme se přesunuli do Smolkova (kde se Bára cítila jako doma) a hurá na štafety! Nejdřív vyběhli do lesa všechny kategorie zdejšího Českého poháru štafet nebo co to bylo a pak už jsme šli na řadu my. V 10 hodin vyběhli do lesa holky 18 a hoši 16 a v 10:05 holky 16 a hoši 18. Emčinu štafetu rozbíhala Terka Fejfarová a doběhla na 1. místě! Bářinu štafetu rozbíhala osobně Bára a udělala tu pár chyb, ale doběhla společně s Maďarkou na 2. místě. Měli jsme teda obě 16 štafety dobře rozběhnuté. Po Terčiným parádním výkonu podala skvělý výkon i Dorotka, která předávala Emče na 2. místě v blízkém kontaktu s vedoucí maďarskou štafetou. Báře běžela 2. úsek Kája, která se už trochu vzdalovala od 1. dvou štafet, ale stále na 3. místě. Holky 18 běžely prakticky celý závod obě české štafety bok po boku, a nakonec doběhly na 1. a 2. místě asi 5s od sebe. V klucích 16 byl rozptyl trochu větší, jedna z českých štafet ovšem suverénně zvítězila, ta druhá skončila 4. Kluci 18 měli velmi zajímavý fight až do konce, kdy jsme čekali, jestli se před sběrkou vynoří dřív z lesa Link nebo ten Němec, ale nakonec Link dofinišoval jedné štafetě pro 2. místo, druhé štafetě doběhl Tomík pro 4. místo. Ale jak to v lese pošéfila Emča?! Neskutečný! Na vítězství to sice nestačilo, ale trať prolítla jak lokomotiva a za Maďarkou zaostala jen asi o 5 vteřin. Bářinu štafetu finišovala Marky, která to tradičně nabombila, na stáhnutí to stačilo, ale na předběhnutí 2 vedoucích štafet ne, každopádně běžela parádně a dofinišovala pro 3. místo. Pak následovalo vyhlášení včetně vyhlášení soutěže týmů. A dali jsme Maďary!! Takže jsme se všichni mohli radovat ze společného vítězství a velké bedny Brumíků a maxi boxu Tofifee :))

Za těhlech pár dnů jsme si odnesli spoustu nových zážitků a zkušeností a přiučili se anglicky díky nezapomenutelným kurzům Dušan-ingliš. Díky moc za možnost účasti na omylu (CEYOCu)! Byla to sranda 😀

Závodit v repre drezu bylo fakt hustý, ale stejně… DYCKY Tretra!!!

Čauahoj zdraví jor kolígs

Emča Bulířová a Bára Smolková

…..end jú vil risív nasink!