Orientační běh má sezónu podle kalendářního roku, přesto tréninkové skupiny sestavujeme tak, aby začaly fungovat na letním soustředění. Končí tedy jedno období naší práce a je na místě vše, co se za letošní rok událo, trochu zhodnotit…

Před začátkem školního roku se konalo velmi podařené letní soustředění v Řásné, které nás i děti nastartovalo do další práce. Euforie ze soustředění jsme si přenesli tolik, že jsme v půlce září především díky spolupráci paní Úlehlové (za což jí moc děkujeme) dali dohromady nový, středeční, trénink. Navíc to vypadá, že bude mít potenciál i do dalších let, což bylo přesně to, co jsme potřebovali. Tréninky v pondělí a v pátek nebyly především v závodním období vůbec ideální. Díky tomu konečně máme trénink veprostřed týdne, který naše závodníky už letos posunul na zcela jiné pozice, než jsme byli zvyklí. Navíc kombinace zátěže a následné kompenzace funguje skvěle. Moc děkuji všem, že to mohlo vzniknout a že účast na těchto trénincích byla po celou dobu stabilně tak vysoká, že to nám, trenérům, dávalo smysl. Je skoro až k nevíře, že se to povedlo, přestože se všichni o zavedení tohoto tréninku dozvěděli až v půlce září, když už jsou všechny odpolední aktivity většinou naplánovány. Díky za to!

Na podzim jsme rozšířili rodinu našich áčkařů na 6 a béčkařů na 16. Jaro poté přineslo dalších 5 nových béčkařů z pražského žebříčku. Teď máme béčkařů dokonce 21. Navíc se čtyři béčkaři utkají o nejvyšší licenci druhý víkend v září (z čehož Emča Bulířová a Martin Melišík ji téměř jistě získají). Nemáme tolik členů jako ostatní velké pražské oddíly, přesto se nám daří produkovat dostatek kvalitních závodníků, což je věc, která je jen a jen pozitivní.

Když jsem psal hodnocení před zimou, psal jsem v něm, že bude velmi těžké se vyrovnat podzimním úspěchům. Příprava se skládala ze dvou mapových tréninků v kvalitních terénech, velikonočního soustředění a především pravidelných náročných zimních tréninků. Střední skupinkou ještě navíc absolvovala pražské žákovské soustředění. A to, co se dělo na jaře, naprosto předčilo veškerá očekávání…

Už na prvních pražských žebříčcích bylo vidět, že se něco povedlo. Přestože o výsledky v žákovských kategoriích příliš nejde, najednou bylo zvláštní, že se tretrák v některé z kategorií neumístil na bedně. Především děti z mé skupinky mi na každém pražském žebříčku dělaly velkou radost. Tretra bezkonkurenčně ovládla kategorii H12, když obsadila první, druhé i třetí místo v žebříčku, v němž je v této kategorii celkem slušná konkurence. Nejde o to se umísťovat pravidelně na bedně, důležité je se stále zlepšovat. Časem při poctivé práci přijdou výsledky…

deti_vysledky

Poté přišly závody Žebříčku A a B. Bilance devíti umístění mezi nejlepšími třemi na Žebříčku B a prvního pódia na Českém Poháru (Žebříčku A) pro Gabču Šimůnkovou jsou skvělými úspěchy, které ukazují, že se náš klub pomalými krůčky prokousává mezi elitu. Dvakrát vyhrál béčka Martin Melišík, jednou Dominik Sork, který dokázal v dalších béčkových závodech přidat ještě tři třetí místa, přičemž jednou stál na bedně s vítězným Honzou Melišíkem. Po jednom třetím místě v nejtěžší béčkové kategorii čtrnáctek získala Emča Bulířová a Bára Smolková. Tolik pódiových výsledků z republikových závodů tady ještě nebylo… Paráda!

V květnu a červnu se intenzita tréninků logicky výrazně snížila, přesto kvalitní zimní příprava vystačila i na tuto část. Našel se prostor i na jiné aktivity než orienťák, po jednom z tréninků jsme pozvali děti do cukrárny, přespávali jsme na chalupě, se střední skupinkou jsme jeden z pátečních tréninků strávili na bobové dráze. Myslím si, že si snad všichni z této sezóny odnáší spoustu sportovních i společenských zážitků a doufám, že i motivaci pro další trénink. Všechno to zase na konci srpna začne znovu…

Třešničkou na dortu celého školního roku bylo úžasné představení Emči Bulířové na Letní olympiádě dětí a mládeže. V celorepublikové konkurenci a geniální atmosféře běžela tři závody a v každém brala medaili. Individuálně dvakrát bronzovou na sprintu a krátké trati a spolu s pražskou sprintovou štafetou dokonce získala olympijský titul a zlato. Myslím si, že tohle je zážitek na celý život. A stojí za tím jen poctivost a přístup k tréninkům. Naprostá bomba!

Naší snahou do příštího roku bude opět náš klub trochu posunout. Myslím si, že když se někdo podívá na ten právě uběhlý, je jasné, že to bylo z říše snů. Občas zprvu šílené nápady (například nový trénink, mapový trénink na Vysočině, přespání na chalupě, ale bylo toho mnohem víc…) dopadly velmi úspěšně a pro příští rok rozhodně také něco vymyslíme. Třeba jen proto, abych si za rok mohl v červenci opět sednout a mít jako teď radost z toho, kam jsme náš klub za uplynulý rok posunuli.

Nešlo by to ovšem bez pravidelnosti, se kterou v proběhlém roce děti chodily na tréninky. Základem každého úspěchu je trénink.

Hezké léto a na viděnou v srpnu!

Kuba Ransdorf