Oficiální sezóna už skončila, ale to nám přece nemůže zabránit trávit i další víkendy v lese mezi lampiony. První listopadový víkend patří tradičně HROBu a nejinak tomu bylo i letos. Název HROB zní asi trochu šíleně. Skrývá se pod ním zkratka pro MČR v horském orientačním běhu, kdy dva dny za sebou běžíte ve dvojici závod dlouhý tak 3 až 4 hodiny, takže vždycky naběháte něco málo nebo i dost hodně přes 20 kilometrů (záleží na kategorii). Takže to upřímně řečeno trochu šílený podnik je 🙂 No a letos se tohle celé odehrálo v Krušných horách ve vesnici Klíny.
Ťapáckou výprava čítala duo „Jedeme bomby“ (Kuba M. a Honza P.) v kategorii HH, v HD jsme měli Víťu s Káťou, ale ta byla nucena kvůli Víťovým antibiotikům absolvovat tratě sama a tím pádem mimo soutěž. Tradičně jedou i Siegerovi alias „LTS“ v HD40. Letos nově pořadatelé zařadili juniorské kategorie a od nás vyrazila početná skupina mládeže: „Gábinka a Teuška“ (já a Dorka) v DD20, „Já nevím :)“ (Kuba R. a Kuba V.) a „Sypači“ (Marek s Petrem z Kotlářky) v HH20. „Nedotknutelný“ alias Bára s Lenkou si zkusily HROB na letním soustředění a evidentně je to natolik nadchlo, že vyrazily i na ten „opravdový“ a to v kategorii PZ (jednodušší trať pro příchozí).
Takže už asi tušíte, proč „Krušnohorský Horský“ a teď ještě něco k tomu, jak to bylo tenhle víkend „krušný“ 🙂 Pár dní před závodama koukáme na webkamery z Klínů, kde leží pěkná, asi dvoucentimetrová, vrstva sněhu. No potěš. V pátek večer po příjezdu na místo shledáváme, že sníh už naštěstí skoro všechen roztál, ale o moc víc toho neshledáváme, protože všude je hustá mlha, což přetrvá i po celý sobotní závod. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál neleží rybník Brčálník jako v Rákosníčkovi, ale naše kontroly rozeseté po strmých stráních nad přehradou Janov. Sobotní závod otevírá scorelauf: letos měl oproti loňsku rozhodně víc voleb (takže víc než jednu 🙂 ) a startovní pole se pěkně roztrhalo. My s Dorkou volíme úplně opačný postup, než všechny naše soupeřky, což nás sice mírně znervózňuje, ale zase jsme v lese většinu času úplně samy, užíváme si zamlžený, lehce bíle pocukrovaný les a na občerstvovačce jsme stejně první 😉 Po spořádání čokolády, mandarinek, banánů se solí a dalších pochutin nás čeká ještě trať s pevným pořadím kontrol. Bilance po prvním dni je více než výborná: v DD20 jsme první o 16 a půl minuty a Kubové v HH20 vedou o 8 minut! Kuba s Honzou zabíhají dost solidní 10. místo. Odpoledne nejsme schopni téměř ničeho, takže ho trávíme celé buď dole v hospodě nebo naopak nahoře ve spacáku 😀
V nedělní etapě se startuje hedikepově a na úvod nás čeká pořadateli hodně opěvovaná jako mapově těžká hornojiřetínská výsypka. Mlha už není tak hustá a dokonce se lehce oteplilo (člověku už neumrzají prsty na rukách 😉 ). Hlavní organizátor výsypku popsal jako českou Skandinávii akorát těžší, protože je ještě ke všemu zarostlá 🙂 Nikde se vyloženě neztrácíme, i když trochu nejistoty tam je, na jednu kontrolu vyrábíme asi 6 minutovou chybu a najednou přibíháme k občerstvovačce (první kontrole za výsypkou) a vidíme soupeřky startující oněch 16 a půl minuty za náma (komfortní náskok to byl, že?), jak z ní už odbíhají a míří pryč. Trochu nás to vyvádí z míry, na další kontrole je ještě vidíme před sebou, ale pak už nikde nikdo. V neděli prostě nasadily nějaký turbopohon či co 😀 Po zbytek trati, který je skoro furt do kopce (no, co jsme chtěly, když se startovalo až dole v podhůří a cíl je v horách) trochu bojujeme s Dorčinou bolavou achilovkou a těma kopcema. Závěrečných víc jak 200 výškových metrů nahoru po sjezdovce do cíle už je fakt skoro za trest. Doufáme, že alespoň Kubové udrželi náskok a vyhráli, ale ouha, dopadli ještě mnohem hůř než my: v úvodu ztratili 15 minutovou chybou na výsypce vedení a Kuba V. si potom zrakvil kotník a museli závod vzdát. Marek s Petrem končí 4., Kuba M. s Honzou dokončují na celkovém moc pěkném 9. místě a Lenka s Bárou se v Péčkách taky neztratily, doběhly šesté. Siegrovi jsou 14.
Z těch tří HROBů, co jsem absolvovala byl tenhle asi nejnáročnější – nejtěžší, nejvíc do kopce… Ale stálo to za to 🙂
Pro zajímavost součty dua „Gábinka a Teuška“ za obě etapy: 41,1 km s 1953 výškovými metry a to všechno za 7 hodin v lese.
Gabča Šimůnková