Už v raných dobách mé o-kariéry bylo jasné, že pokud se budu chtít na mistrovství světa podívat, nebude to skrze moje výkony. Po dvou MS v Česku (2008 jako divák, 2021 jako pořadatel) se mi ale podařilo odjet na své první MS do ciziny.
Letos poprvé svaz ve spolupráci s ČT koupil vysílací práva na kompletní program přenosů z MS včetně komentátorské pozice na místě, a tak ČT vysílala na místo dvoučlenný štáb. Vzhledem k tomu, že jsem se v posledních letech motal hodně kolem televize v OB (Světový pohár 2018, MS 2021 a nakonec i naše letošní MČR) a že svazový sekretář Jirka Šubrt, který dřív televizáky doprovázel, sprinty moc nemusí, zeptal se mě v zimě, jestli bych na MS případně nejel místo něj, prý „postarat se o televizi“. Nebylo mi celkem jasný, co to všechno obnáší, ale kývl jsem. Ještě na jaře jsem se nenápadně ujistil, že to fakt platí (abych si, Jirko, neplánoval něco přes to, víš co) a začal se těšit na MS jako zaslouženou odměnu po jarním pořadatelském maratonu (MČR sprinty, žákovský karneval a akademické MČR).
A v úterý před odjezdem mi volá (repre trenér) Šéďa – zrovna jsme dokončili mlíkování asi 900m nepřeko překážek na sprintové akádě, kterou děláme faaakt pěknou, aby to mohl Šéďa udělat jako nominační na AMS, a tak mě trochu překvapuje, že volá kvůli něčemu jinému. Že prý na nedělní přenos přemýšleli, kdo by to spolukomentoval, brali to zleva, zprava a nakonec je napadlo se zeptat, jestli bych si na to troufnul já. „Jasně, troufnul!“, odpovím tak rozhodně, až se Šéďa odmlčí, že se musím podívat na displej, jestli nám nevypadlo spojení. Nevypadlo. Detaily domluvíme s ČT po cestě.
V sobotu nad ránem dorážíme po noční jízdě přes Německo do dánského Koldingu, tři hodinky spánku a pak vyrážíme udělat předtáčky na ubytování reprezentace (- A ty tu děláš co? – Já tu dělám Šubrta.). Večer následuje mítink, kde nám ukážou tratě sprintovek. Nic moc, řekl bych, monotónní, nevyužitý multilevel jižně od kostela, místy zbytečné farstování (když je u obou variant úplně jedno, jestli jdete zleva nebo zprava). A taky se dostávám k tomu, že někteří komentátoři si budou tratě probíhat – no to chci taky! V neděli teda probíhání a pak už jen předtáčka pro úvod přenosu (točíme natřikrát, jsem trochu nesvůj a nevím, co chci říct) a pak už jdeme na přenos. Kubajda mi jen říká, ať si to užiju a jdeme na to.
Tak jsem si to užil. Ani jsem nebyl nervózní, prostě jsem sledoval televizi a sypal tak všechny ty informace, který jsem si jako divák vždycky přál, aby mi
spolukomentátor řekl. Takhle to bylo jednoduchý. Díky proběhnutí tratě jsem velice dobře poznával, odkud je který záběr, věděl, kde je to zrádné a dá se udělat chyba. A taky jsem měl štěstí začátečníka, když jsem postřehl obě chybky Terky Janošíkové, správně je okomentoval, získal tak jistotu do zbytku přenosu. Asi jako jediní jsme nemluvili o tom, že štafety, co vběhly na druhém úseku do slepého privátu budou disk (za to se na světové scéně nediská, pozoruhodný, co?), takže to vyšlo moc dobře. Snad jen v závěru, kdy už se nic nedělo, jsem měl víc mlčet a neopakovat moudra, který už jednou zazněly, poučení pro příště, televizní divák snese i chvíle ticha 🙂 Jo, proč pro příště: „Desáté místo je zklamání, ale našli jsme nového experta“, hlásí Kubajda, když přijde kameraman a domlouváme se, že vezmu rovnou i úterní a čtvrteční přenos. A taky mi chodí pochvaly, nejen od maminky a manželky, ale třeba od Fandy Paška 🙂
V pondělí výjezd za repre (a pochvala od Terky Jano za spolukomentování, což fakt zahřeje), do Fredericie pro šest vteřin záběru do Branek, bodů, vteřin a večer mítink k tratím KO sprintu. Nefarstovaný knock-out od čtvrtfinále až po finále – to je neuvěřitelná blbost. Tradiční arénovej spíkr Per Forsberg je nadšenej, že budou rozhodovat volby, my nadšení nesdílíme. A já se bojím, aby to zklamání na nás nebylo znát, když třeba potkáváme na hotelu rakouskýho kouče Radka Novotnýho. Ale ono to pro ně zas takový překvapení není – v bulletinu píšou, že buď bude no forking, nebo loop forking a zároveň je na trati 10 kontrol, to úplně na několik okruhů nevypadá, že jo. Večer ještě koukám na nedělní přenos (to abych se poučil z chyb). Komentátorský probíhání tratí tentokrát koordinujeme s ostatními komentátory, takže se na všech kontrolách scházíme a jednotným tempem testujeme varianty postupů, akorát od sběrky je to vždycky závod, kterej si nenecháme ujít. Tak ve finále jsem skončil druhej, za Martenem Bostromem (https://en.wikipedia.org/wiki/M%C3%A5rten_Bostr%C3%B6m), to jde, ne? Předtáčku dáváme na druhý pokus, přímo v aréně, kde nám Dušan Vystavěl odhání lidi z prostoru mezi námi a kamerou. Nějaká pořadatelka se směje našemu dress codu (sako a kraťasy), tak jí naznačujeme, kde je asi spodní hrana obrazovky 😉
Samotnej přenos je nuda, v první půlce všech rozběhů se nic neděje, tak je čas povídat celkem o čemkoli, až mě mrzí, že jsme neměli připravené informace o tom, jak dánští maturanti slaví maturitu. Jeden ilustrační obrázek, co je k vidění koncem června v dánských ulicích, s vodotiskem fotobanky zde, tip na film o tomhle tématu je tady https://www.csfd.cz/film/734768-chlast/prehled/ .
Středobodem středečního programu je VIP media race, závod pro bafíky a novináře (slíbil jsem Kubovi V., že poběžím v oddílovém), kde jsem si dal za cíl porazit legendárního Sixtena Silda https://en.wikipedia.org/wiki/Sixten_Sild (to se povedlo, je to přecejn už dědek), výsledky jsou tady https://www.woc2022.dk/wp-content/uploads/2022/07/WOC2022-Media-Race-resultater.pdf , 4 Češi v TOP7, dobrý, ne? Jen těsně jsem neporazil (bývalou oddílovou kolegyni) Janču Peterovou, která čtvrteční sprint neběží, tak si dává aspoň tohle. Ostudu jsem neudělal, spokojenost.
Večer mítink k tratím sprintu – konečně podařené tratě, které by hodně seděly třeba Vojtovi Královi, ale to už víme, že ten kvůli viróze nenastoupí.
Probíhání tratí opět koordinovaně, jen já s Katherine Bett si jako jediní dáváme i ten mokrý povinný úsek arénou. Akorát nemáme výměnu mapy, máme soutisk všeho na jedné mapě, která koupelí dost utrpěla. A po doběhu – tak jako ostatní dny – přicházíme s řadou připomínek: tady nemáte otevřený průchod, tady naopak máte a tentokrát přicházíme i s poměrně důležitým návrhem na omlíkování pilířů místního železničního viaduktu, posuďte sami:
Předtáčku pro přenos točíme u vodních chrličů, kde se cachtají děti, jeden nahatej chlapeček nám několikrát proběhne záběrem, což není úplně veřejnoprávní, ale asi jste si toho nevšimli, co? Točíme na první pokus. Sprint má minutový interval, takže je to velký kalup, každý záběr je tam sotva pár vteřin, takže není prostor na delší věty, který mi sedí víc, musím rychle hledat slova, můj asi nejslabší výkon na mistrovství. A ani ty maturanty tam neprobereme. Ale aspoň nepřímo pozdravím domů ženu – věděli jste, že je v ČR fanynka Daniela Hubmanna, která svého syna pojmenovala právě po něm? 😉
Byla to velká jízda, neuvěřitelnej zážitek a shoda náhod – no, spíš okolností, než náhod. A taky potvrzení toho, že člověk má dělat to, co je mu vlastní. Protože pak opravdu stačí ten vnitřní pocit, že to dělám jak nejlíp dovedu a že je to dobrý. A pozitivní zpětná vazba je jen potvrzení toho dobrýho pocitu, ne jeho základ. Howgh!
Kdo jste přenosy neviděli, tak to můžete napravit tady: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15081356708-ms-v-orientacnim-behu-2022-dansko/, web mistrovství, kde najdete mapy, je tu: www.woc2022.dk
Radim Hošek