Partička tretráckých dětí se jednoho sobotního rána vydala Kuklou k Velkopařezitému rybníku, aby po celý týden objevovala krásy místních lesů a uspořádala Mistrovství světa v orientačním běhu. Na pomoc jsme si vzali kolegy ze spřáteleného oddílu FSP. Již v den příjezdu na místo určení jsme absolvovali první, zatím jednoduchý trénink. Po smaženém řízku k večeři se uskutečnila slavnostní konference IOF za hudebního doprovodu Ódy na radost. Každá z celkových pěti skupinek dostala svého supervizora, vybrala si název a začala si „kupovat“ své závodníky právě pro jejich závod mistrovství světa. Souhlasit s podmínkami musely vždy obě strany, jak samotný závodník z řad trenérů a dospělých, tak i členové dané skupinky. Přesto se závodníci s budoucími pořadateli dohodli například na masáži po doběhu, bohatém občerstvení či stánku s oblečením v cíli, a tak měly skupinky celý týden čas přemýšlet nad tím, jak to provedou.

Druhý den začal pro střední velmi těžkou zkouškou. Při ranní rozcvičce jsme se dostali až do sousední vesničky Řídelov (omylem!), odkud někteří doběhli zpět – celkem 7,5 km – a pro některé děti jsme dojeli auty. Ranní trénink byl postaven na zarostlé a obtížné části lesa, a tak nepředstavoval o moc lehčí test než ranní rozcvička. Někteří si tam pobyli i 90 minut, ale myslím, že se pro ně do dalších tréninků jednalo o dobrou zkušenost, že orienťák musí v každé chvíli vědět, kde se nachází, nebo se co nejrychleji najít. Odpoledne bylo fyzicky volnější, o to však náročnější úkol na skupinky číhal. Shánět povolení na Mistrovství světa není žádná sranda! Obzvlášť, když vám úředníci hází klacky pod nohy, bez jednoho povolení nedostanete to druhé a tak dále… Večer se uskutečnila hra s názvem „Hospodářské nerovnosti pořádajících států“, při které si všichni vyzkoušeli, jaké je to prosadit se pro obyvatele chudších států.

Pondělní ranní rozcvička už nebyla tak náročná a stejně jako všechny další byla zakončena plaveckou vložkou. Dopoledne bylo potřeba odzkoušet materiál na závody na co nejvíce závodech předtím, než bude použit na Mistrovství světa, a tak ho členové skupinek převáželi z jednoho místa na druhé. V terénu ovšem působilo i několik zlodějů, kteří materiál při přenosech kradli. Odpoledne se konal Přebor na krátké trati pro dospělé a velké dvoukolově, pro děti bylo připraveno jedno kolo. Terén byl převážně čistý les s kameny. Večer se dětské kategorie vyhlásili a předali se diplomy pro tři nejlepší. Ještě předtím proběhla výroba praporu svého oddílu, přičemž materiál pro výrobu se musel nakupovat od pouličních prodejců a veksláků.

Úterní snídaně překvapila dvěma koláči (předtím to byly dva rohlíky buď se šunkou nebo se sýrem), a tak se do dne vstupovalo hned o něco lépe. V průběhu včerejšího závodu se stala neočekávaná příhoda, a to, že po lese zůstali rozesetí závodníci všech možných národností buď úplně ztracení, nebo dokonce zranění. Skupinky měly za úkol odnést zraněné závodníky do centra závodu a ty ztracené k tomu samému přesvědčit. Občas překážela jazyková bariéra, ale všichni závodníci byli nakonec úspěšně zachráněni. Trénink v úterý se běžel na bílé mapě, na niž nebylo téměř nic jiného než potoky a vodoteče. Ukázalo se, že již všichni našli ideální stopu místním terénem a výsledky byly až překvapivě dobré. Večer se konalo Mistrovství světa veteránů v kategorii H85L. Deset pětičlenných týmů bojovalo o prvenství. Cílem bylo projít trasu dlouhou asi 500 metrů se zavázanýma očima, přičemž jeden vždy viděl a navigoval.

Výlet připadl na středu. Dopoledne jsme ještě stihli Sovětskou štafetu, která spočívala v tom, že všichni členové skupinky museli běžet asi půl kilometru dlouhý úsek ve stejném oblečení, které si v centru závodu museli vždy předat. Závod divácky velmi atraktivní se konal za hlasitého fandění ostatních členů týmu a nabízel spoustu nečekaných zápletek. Odpoledne jsme se po mírně delším poledním klidu vydali směrem na hrad Roštejn, někteří HROBem (horským orientačním během), menší si šli vklidu pěšky a po cestě se zastavili u Malého pařezitého rybníku (tam jsme byli již prvního rána na rozcvičce). Po tom co se všichni nějak dostali na Roštejn se konala hra, při které měly družstva přijít na tajemství stavby hradu. Poté již následovala noční prohlídka s baterkami, při které se všichni, kromě jiného, dozvěděli, jak to opravdu s tou stavbou bylo. Noční hrad byl zajímavé místo a paní kastelánka měla připravenu prohlídku velmi atraktivně. Po zážitku, který se jen tak každému nestane, jsme se přesunuli auty zpět směr Řásná a uložili k zaslouženému spánku.

Čtvrteční dopoledne ovlivňovali roznos kontrol na páteční mistrovství světa divočáci, v lese jich bylo dokonce tolik, že některé kontroly nebylo možné vůbec roznést. Divočáci kradli organizátorům životy a kontroly, které si stavitelé museli obnovovat v centru závodů. Odpoledne jsme se rozdělili na dvě samostatné skupinky, větší a dospělí šli na starty, střední běželi klasickou trať, malí měli zkrácenou verzi. Především střední a malí překvapili skvělými výsledky. Střední běhali klasickou trať dlouhou 4,1 km okolo čtyřiceti minut, čehož by se na podzim měli obávat jejich soupeři. Večer dostaly skupinky čas na přípravu mistrovství světa a museli v krátké scénce pozvat závodníky na svůj závod.

Pátek byl celý věnován Mistrovství světa v Řásné 2016. Dopoledne týmy společně s jejich supervizory připravily mapy a postavily kontroly. Odpoledne se konalo 5 závodů, které pořádaly oddíly Togo Lomé, Udarnik, Maputo, Gabovřesky a Metalurg Severodvinsk. Na každém závodu bylo něco speciálního a měl něco do sebe. Suprová organizace jednotlivých týmů nabídla nezvyklý zážitek jak pro závodníky z řad dospělých, tak i organizátory z řad dětí. Servis, který pořadatelé závodníkům slíbili, byl bezezbytku splněn. Všichni zvládli uspořádat jednotlivé disciplíny tak, že Mistrovství světa v orientačním běhu 2016 v Řásné proběhlo velmi úspěšně. Večer proběhlo vyhodnocení, kde se vyhodnotily jednotlivé závody a určilo pořadí kvality. Všichni poté dostali oddílové šátky jako památku na letošní letní soustředění a odebrali se k táboráku.

V sobotu se všichni připravovali na odjezd, ale čekal nás ještě jeden trénink – Štafety přes cestu. Běžecky i divácky velmi atraktivní závod, při kterém si dvojice předává mapu na cestě. Konal se dvoukolově (pro velké a střední) a byl parádním zakončením celého týdenního tréninkového programu. Poté už nám nezbývalo než nastoupit zpět do autobusu a těšit se až se za rok zase všichni potkáme na dalším letním soustředění…

Soustředění proběhlo bez vážnějšího problému, díky všem!! 🙂 Jediné, co jsme teda nedali, bylo najít místo, kde jedna starší paní zapadla do kořenu 🙂 Jelikož jsme na to při náročném programu úplně zapomněli 🙂 Kořen

spolecna_soustredko