Po několika jarních soustředěních ve Slovinsku a loňském Maďarsku jsme letos zahraniční soustředění dorostu, juniorů (a už trochu odrostlých juniorů :)) posunuli zase o kus dál. Sehnali jsme mapy, ubytování v krásné klubovně přímo u jezera a vyrazili poslední týden v červenci na týdenní letní soustředění do oblasti švédského Göteborgu.

Celkem nás vyrazilo 30, včetně pár dalších spřátelených a hostujících netretráků + 2 naše veteránky, které se přidávaly na některé tréninky. Někteří si před soustředěním střihli ještě účast na největších vícedenních závodech O-ringen, které se shodou okolností konaly také v okolí Göteborgu.

Vyrazili jsme v sobotu 25. července brzy ráno. Cesta byla fakt dlouhá a ještě ji prodloužilo asi dvouhodinové čekání na trajekt v Puttgardenu (to nebyla moc dobrá volba postupu). Večer jsme ale dorazili do klubovny FK Sjövalla poblíž městečka Mölnlycke u krásného jezera Finnsjön. Spací mini „tělocvična“, kuchyňka, společenská místnost a jídelna s velkými okny a výhledem na jezero a dvě sauny – takovou klubovnu bychom klidně taky brali i u nás :))

První trénink byl doslova za humny hned vedle klubovny. Odpoledne jsme se pak vydali na další trénink, tentokrát okruhy, na druhou stranu jezera. I když to pro velkou část skupiny byla první zkušenost se severskými terény, všem to vlastně docela šlo. Někteří hnedka na druhém tréninku potkali losa! Obecně jsme většina z nás aspoň jednou chtěli losa potkat, někteří ho na trati pak vyloženě „lovili“. Takže věty typu: „Na Béčkovém okruhu byl los u druhý kontroly!“ „Cože, dej mi mapu, jdu tam!“ byly docela časté 🙂

Druhý den soustředění byly opět dva tréninky – control picking, nebo-li řetízek, na poloostrově uprostřed jezera Delsjön a odpoledne závodní middle v pěkném terénu s detailnějšími pasážemi.

Třetí den bývá krizový, takže byl v plánu celodenní výlet. Odpočinkový nakonec zase tolik nebyl, ráno jsme se vydali autobusem a tramvají až do přístavu na okraji Göteborgu, pak jsme pokračovali lodí (která byla taky v rámci MHD) na ostrůvek Styrsö. Vyšli jsme na nejvyšší bod s vyhlídkou, obešli ostrůvek dokola, což nakonec dalo asi 7 km, dali si oběd na skalách u moře. Počasí bylo parádní a celkově byly roztomilé domečky na ostrůvku a pobřeží opravdu krásné. Cestou zpět jsme ještě udělali asi půlhodinovou zastávku na menším ostrůvku Köpstadsö s pěknou vesničkou. Výletovací den zakončil rozchod v centru Göteborgu, kde si každý prošel, co se mu líbilo a třeba si dal i nějakou tu tradiční severskou sladkost v kavárně.

Čtvrtý den jsme vyrazili na trénink do vzdálenějšího lesa Rannebergen, kde nás čekal zase trochu jiný terén s hodně bažinami a výraznějšími terénními tvary. Mapově to nakonec vlastně bylo spíše jednodušší než některé předchozí detailnější terény. Naučili jsme se ale, že volit postupy přímo přes bažiny se v místním lese zas tak nevyplácí, protože jsou často houpavé s nízkým podrostem a docela pomalé. Odpolední okruhy v dalším lese u Lexbydalu nám ukázaly i pěkně velké kamenné plotny.

Pátý den byl trénink jenom jeden, ale stál rozhodně za to. Věděli jsme, že les Lexbydal by měl být drsnější, z okruhů den předtím nám to ale tak hrozné úplně nepřišlo. Jenže to jsme běhali spíš po jeho okraji. Tentokrát jsme se na vydali víc do hloubi lesa na dlouhé postupy. Terén byl na části trati fakt náročný, vysoká tráva nebo kapradí, místy i borůvčí, takže člověk vůbec neviděl pod nohy. Z tréninku se tak vyklubal opravdu poctivý long a byli jsme rádi, že odpoledne máme volno na odpočinek nebo koupání v našem jezeře. A jelikož bylo krásně, využili jsme více času i na venkovní grilovačku!

 

Šestý den byl posledním dnem se dvěma tréninky. Dopoledne jsme si zazávodili na dvoukolovém middlu, kde se běžely dva kratší okruhy a do finále se pak startovalo podle pořadí rozběhu. Odpoledne jsme přešli lesem asi 3 km do jiné části, kde nás čekaly opět delší postupy, tentokrát ale kombinované s kratšími – dobrý trénink na změnu tempa. Tady se dalo i trochu využívat pěšinek a občas i obíhat na rozdíl od longu den předtím, takže to byl příjemný delší trénink.

Poslední den už nás čekal jen návrat na vzdálenější mapu Rannebergen, kde měla starší část osazenstva vrstevnicovku, nejmladší normální mapu. Po celém týdnu ve skandinávských lesích se člověk přesvědčil, že vrstevnice (a srázky) jsou vlastně k navigaci naprosto dostačující a všechny ty další objekty v mapě vůbec nepotřebuje. 🙂 Odpoledne pak už jen koupačka a hlavně opravdu důkladný úklid klubovny, abychom ji předali v původním stavu, sbalit se a brzo ráno vyrazit na dlouhou cestu zpět.

Moc děkujeme všem účastníkům, myslím, že jsme si to parádně užili a rozhodně se i něco nového naučili. Díky i všem řidičům, kuchařům společných večeří, roznašečům kontrol v těhle těžkých terénech a samozřejmě taky sběračům. Myslím, že jsme nejeli na sever naposled!

P.S.: Losa nakonec potkal nejeden účastník soustředění. Pomyslnou výhru v soutěži potkej losa by asi vyhrál Ondra Š., který dokonce viděl losa i s malým losátkem :))