Konečně. Po tříhodinové cestě se konečně dostáváme do cíle. Přijíždíme po rozbité asfaltové silnici do areálu kempu Habina. V celém kempu vládne dočasný chaos při ubytovávání všech účastníků kempu. Po krátkém hledání nacházím svou trenérku, která mi sděluje, že budu bydlet támhle v té budově a že si mám najít postel. Mám štěstí a nacházím jednu volnou postel v pokoji pro dva. Nikdo jiný na ubikaci není. Pokoj není nic moc. Připravenou deku rovnou dávám do skříně a vytahuji si spacák. Postel mám na mé rozměry malou a navíc je mírně nakloněna na jednu stranu, takže z ní budu pravidelně v průběhu pobytu padat na zem. Brzy přichází můj spolubydlící, jenž na sebe upozorňuje dlouhými vousy a neupraveným vzhledem. Je však milý a brzy se z nás stávají přátelé.

 

Už je čas večeře a proto se odebíráme k velkému stanu, kde se společně jí. Jídlo je zde docela dobré. Kolují však zvěsti, že se zbytky házejí do přilehlého rybníka, ráno se opět vyloví a uvaří se z nich oběd. Když jsem se jednoho kamaráda zeptal: „What do you want for dinner?“, odpověděl: „I don´t know, some shit from rybnik.“

 

Denní program se skládá z dopoledního, odpoledního a večerního programu. Přes den máme většinou lesní tréninky všeho druhu. Běželi jsme okruhy, semtamy, sprint na koupališti, koloběh, superpíchače či „švýcárnu“.V průběhu pobytu se též uskutečnil Kofola cup, závod skládající se ze tří etap. Večer byly diskotéky, noční tréninky nebo týmové závody zvané Tiomila.

 

Jelikož byl počet českých účastníků omezen, je zde nejzastoupenějším národem Španělsko. Dále zde jsou závodníci z Turecka, Izraele, Švédska, Estonska, Brazílie, Bulharska, Slovenska a Číny. Překvapuje mě, že více než půlka účastníků neumí anglicky, včetně trenérů. V naší skupině, kde byli Češi, Turci a Španělé museli některé děti dokonce dělat trenérům překladatele. Rukama a nohama se nakonec stejně domluvili všichni se všemi.

 

Na závěr bych chtěl říct, že jsem zde strávil krásných jedenáct dní. Byla zde zábava, trenéři a vedoucí byli fakt super. Potkal jsem spoustu nových lidí ze všech koutů světa a dokonce jsem se dostal do semifinále superpíchače (závod v rychlosti ražení kontrol). Každý večer jsem pravidelně stával ve frontě u bufetu, protože 0,5 litru Kofoly za 10 korun už asi nikdy neuvidím. Počasí se též vydařilo a já se již těším na příští ročník Silva O campu.

 

Martin Melišík

 

Pěknou reportáž České televize z kempu si můžete pustit zde.

 

Hodnocení kempu Honzíkem Melišíkem

V červenci jsem jel na tábor do Jeseníků. Tábor byl hodně super. Pořád bylo co dělat a nikdy jsme se nenudili. Tréninků bylo hodně. Nejlepší byly ty noční. Byly tam děti z několika zemí, např. Španělsko, Izrael, Turecko, Brazilie. Nejvíc jsem si rozuměl s klukem ze Španělska Picou. Pořádal se tam Kofola Cup, který se skládal ze sprintu, longu a middlu. Celkově jsem dopadl na 2. místě se čtyřsekundovou ztrátou na vítěze. Silva O’Camp byl i na krásném místě. Celý den jsme dýchali čistý a čerstvý vzduch z překrásného lesa. Poblíž byla řeka, ve které jsme se někdy koupali. Dopoledne a odpoledne byly tréninky a večer byl program ve skupinách. Celkový dojem ze Silva O’Campu je maximálně dobrý.