Články

Poslední Béčka v kamenech a trní Píseckých hor

O víkendu nám skončil letošní Žebříček B Čechy a to dvojzávodem v Klukách u Písku. Pořadatelé nás prověřili po všech stránkách, v sobotu to byla velmi fyzicky náročná klasika a v neděli zase mapově těžká krátká, když jsme museli snad půlku trati běžet v předklonu ve světle zelených hustnících. Do toho všeho se nám do cesty občas přimotalo nemálo ostružin a kopřiv a samozřejmě také již zmíněných kamenů, kterých bylo v lese požehnaně. Prostě závody hodné posledního béčkového víkendu, kde se mělo rozhodnout o nových držitelích licencí A pro příští rok.

Nakonec se nám podařilo dosáhnout jenom jednoho pódiového umístění, a to v sobotní klasice zásluhou Martinova 3. místa v H16B. Ostatní si ale také nevedli špatně, což dokládá to, že Barča se v D14B dokázala během víkendu vyšvihnout na Áčkové pozice v celkovém pořadí ŽB, a s přehledem si tak zajistila licenci A na příští rok, a Lenka si udržela 11. celkové místo v D16B, které jako poslední bere Áčko! K čemuž jí pomohlo hlavně skvělé 4. místo z nedělní krátké. K Lence a Báře musíme započítat ještě Martina, celkově druhého v H16B, a výborné 5. celkové místo Emči v D14B a vychází nám z toho čtyři noví Áčkaři na příští rok! Naprostá paráda :)

Vypadá to, že k Ondrovi, který se tento víkend statečně vypravil sám na závody žebříčku A až do Opavy, kde si v těžké konkurenci nevedl také vůbec špatně, se příští rok přidá početnější výprava!

Gabča

Soustředění ve jménu Velkého Bratra

Letošní rok bylo soustředění opravdu povedené, ale brutální, jelikož totalita byla v Poslední Míli vidět na každém kroku 😊😊

V den příjezdu jsme se seznámili s místním lesem krátkým nenáročným tréninkem a poznali tak, že se máme opravdu na co těšit. Večer nás čekal volební program a následně i samotné volby jednotlivých stran. Strana NE 2017 byla tvořena trenéry a my jsme tvořili strany STB, LSD, Stranu Zelených, Yellowstone a Modrou stranu síly. Každá strana si měla při volebním programu objasnit, co pro ně znamená např. téma rozcvičky (povinné, dobrovolné apod.). Nechyběly samozřejmě ani debaty, ale celé volby nakonec skončily ,,nečekaně“ výhrou NE 2017. Po odchodu z večerního programu si všechny děti lámaly hlavu nad tím, jak je možné, že když byly tři, co házely do krabice oranžový lísteček, proč tedy vypadli lístečky jen dva …Záhada…

Nádherné nedělní ráno všechny vyhnalo na ranní koupání. Dopolední trénink měli malí, menší střední a větší střední normální závod na natrénování seběhu a velcí spolu s největšími měli něco jako okruhy tzn. vyběhnout cca 60 výškových na mapový start a pak tak 0,6 km dlouhý seběh se třemi kontrolami. A takhle třeba 4krát 😊 Po tréninku jsme se posílili dobrým obědem a odpoledne nás čekala hra, v níž jsme měli sbírat papírky a produkty a ,,peníze“ ze získaných produktů, které samozřejmě šly do banky Systému. V noci z neděle na pondělí nás čekalo branné cvičení. Museli jsme jít podél pásky, která nás ovšem dovedla až do bažin a k mostku nad potokem, který jsme museli podlézt. Ovšem ne všichni to podlezli podle představ Systému 😊 Potom jsme ještě šli chvíli s plynovou maskou a do cíle.

Pondělní dopoledne nám opravdu zavařilo mozkové závity. Hra ,,Přesun zlata“ byla na logické přemýšlení, takže myslím, že nikdo z nás z toho nebyl zrovna nadšený 😊 nejdříve jsme museli donést na ,,startovní čáru“ všech osm jinak velkých ,,cihel“ naší barvy a postavit z toho pyramidu. Pak tuto pyramidu přemístit na další linii s tím, že větší cihla se nesměla položit na menší a k dispozici jsme měli ještě jedno odkladové místo mezi dvěma čárami. Soupeřili proti nám i NE 2017, kteří to měli asi za 46 minut hotové, ostatní týmy se pohybovali v rozmezí jedné až dvou a půl hodiny. Odpoledne byl pro větší střední a starší na programu azimuták. Velkým a největším vedla trať až na zrádné kamenné pole pod Malinskou skálou. Byl to opravdu moc pěkný závod 😊 Večer jsme se vzdělávali s Helou, která nám říkala něco o různých lidech stíhaných Nacisty.. Myslím, že malým dětem se to mooc líbilo 😊 Ale ještě před večerním programem byly za výsměšné plakáty a následné ,,omluvné“ dopisy potrestáni tři odpůrci Velkého Bratra (já, Emča a Hanka R.– my se za to NESTYDÍME!! 😊 ).

Brzy ráno z pondělí na úterý se všichni stateční dobrovolníci z velkých vydali do lesa na hru Stalker, která byla velice mokrá a na konci nás čekalo ještě jedno (ne)milé překvapení 😊

V úterý dopoledne jsme se vydali na trénink – pro mladší normální, pro velký a největší paměták!! Já osobně jsem to totálně podělala, když jsem to zabednila hned na druhou kontrolu a najednou jsem se objevila na sedmé 😊 Ostatním se to myslím docela povedlo 😊 Odpolední hra teda ale určitě stála za to. Čistka se jmenovala pro to, že po lese byly rozmístěné zatykače různých lidí, jednoho z nich jsme si museli vybrat a chytit ho, přičemž chycení se museli dostavit do ,,vězení“ a odpykat si trest určený Systémem. Tento den se stal další zásah proti Velkému Bratrovi.. A tentokrát jsme to nebyly jen my tři, ale přidali se k nám další posily 😊

Středeční rozcvička byla pro většinu suchá, jen několik odpůrců systému si muselo odpykat svůj trest a bylo hozeno i v oblečení do vody 😊 Na dopolední hře jsme se v našich stranách rozdělili na legální a nelegální prodavače. Legální prodavači prodávali materiál Systému a nemohli být chyceni, ale nelegální prodávali své zboží na černý trh a za to mohli být stíháni – chyceni. To byla taky skvělá hra, i když ne tak náročná. Na odpoledne nám Michal připravil middle v krásném lese poblíž Malinské skály. A stavění hráze v potoce u startu (a cíle) samozřejmě také nesmělo chybět 😊

A v noci výsadek. Někteří se toho možná báli, někdo nevěděl, co to je a někdo se na to těšil. Já jsem šla s Ončou Popovou a zážitků z této noci máme hodně. Např. kdykoliv jsme zaslechly blížící se auto, skočili jsme do příkopu nebo do keře a čekali až přejede 😊 Nejlepší ale bylo, když jsme ve Svratce potkali dva divný chlápky, kteří mířili tak trochu našim směrem. Já jsem se hrozně bála, a tak mě nenapadlo udělat nic jiného než začít křičet někam do ulice: ,,Tati! Tati, tak na nás počkej, ne!?“ Chlápci se ohlédli a šli si po svých. A my jsme zdrhali. Pro jistotu 😊 Dorazily jsme někdy kolem 0:20 a v cíli (v kempu) jsme byly čtvrtý.

Na čtvrtek byl naplánovaný celodeňák, ale problém byl v tom, že jsme nejdřív zdlouhavým přemýšlením a luštěním museli zjistit, kam máme jít dál a co tam na nás čeká. Trvalo nám asi hodinu a půl než jsme to rozluštili, já jsem se do toho teda fakt úplně zamotala 😊 Tak jsme vyrazili na Malinskou skálu, kde jsme se potkali s Kubou V. a ten nám poradil, jak svrhnout členy Systému – dostali jsme mapu kempu, na které jsme měli zakresleny umístění dvou lidí ze Systému na zítřek. A dál prý máme pokračovat k Devíti skalám. Po cestě jsme splnili pár úkolů, které nám zadali dospělí. Náš tým dorazil jako poslední 😊 někdy před třetí hodinou. Pak už jen návrat do kempu. Večerní diskotéka byla pro některé možná nezábavná, ale jak jsem tak viděla, tak hodně lidí (včetně mě) si to teda hodně užívalo 😊 Měli jsme ještě před ní zahrát cca pěti minutovou scénku (každý tým zvlášť) o uctívání Velkého Bratra. Jenže se to nějak zvrtlo, Zahráli jsme to spíš o svrhnutí VB a unesli dva členy Systému a nařídili podmínky k vrácení – např. po celé soustředění jsme měli všichni nedostatek kofoly (kofeiny 😊 ) ☹ . Podmínky tak nějak přijaty. Spokojenost 😊

spolecna1

Až do teď nám počasí přálo, ale v pátek už od rána pršelo, ale nenechali jsme se tím odradit, takže jsme měli dopoledne odbočovák – pro velké a největší, pro mladší normální závod. Hrozně to klouzalo ale jinak moc pěkný trénink 😊 A páteční odpoledne se stalo osudovým pro VB a celý Systém. Rozdělili jsme se do pěti týmu, v nichž byli vždy alespoň dva od každé barvy a rozdělili si, jaký tým půjde za jakým trenérem. Ti, co šli např. k Tondovi museli naplnit 5 kyblíků vodou neošetřenou člověkem (vodou z louže, deštovou apod.), u Marka to bylo asi nejhorší, protože ten si v klídku plaval na lodičce s deštníčkem v rybníce a čtyři dobrovolníci k němu museli doplavat, zjistit co chce, donést mu skleničku vody a plavat zpět. A to bylo asi 15 stupnů.. Nakonec se nám podařilo Systém svrhnout a večer jsme měli prakticky volný program. S dalšími lidmi z větších středních jsme si řekli, že bychom si dali ještě nočák (jako by toho nebylo málo 😊 ) a Ondra M. byl ochotný ho pro nás udělat a postavit. Děkujeme 😊 . Až na dva závodníky jsme na sebe všichni počkali a šli a běželi jsme to společně, ale byla to sranda 😊

V sobotu v den odjezdu ☹ byly štafety, které stavěl Šimon Tůma. Musím říct, že se mu fakt povedli 😊 Pár lidí přeci jen vyběhlo na hanba startu, ale povzbuzováni svým fanclubem doběhli i poslední, pak oběd a jelo se domů.

Myslím, že jménem všech bych chtěla poděkovat ještě jednou za skvělé soustředění 😊 Všichni jsme si to užili a doufám a předpokládám, že nám nic nebude stát v cestě si to užít i příště 😊

Bára Smolková 😊

Letní mezinárodní kemp za účasti našich běžců

Konečně. Po tříhodinové cestě se konečně dostáváme do cíle. Přijíždíme po rozbité asfaltové silnici do areálu kempu Habina. V celém kempu vládne dočasný chaos při ubytovávání všech účastníků kempu. Po krátkém hledání nacházím svou trenérku, která mi sděluje, že budu bydlet támhle v té budově a že si mám najít postel. Mám štěstí a nacházím jednu volnou postel v pokoji pro dva. Nikdo jiný na ubikaci není. Pokoj není nic moc. Připravenou deku rovnou dávám do skříně a vytahuji si spacák. Postel mám na mé rozměry malou a navíc je mírně nakloněna na jednu stranu, takže z ní budu pravidelně v průběhu pobytu padat na zem. Brzy přichází můj spolubydlící, jenž na sebe upozorňuje dlouhými vousy a neupraveným vzhledem. Je však milý a brzy se z nás stávají přátelé.

 

Už je čas večeře a proto se odebíráme k velkému stanu, kde se společně jí. Jídlo je zde docela dobré. Kolují však zvěsti, že se zbytky házejí do přilehlého rybníka, ráno se opět vyloví a uvaří se z nich oběd. Když jsem se jednoho kamaráda zeptal: „What do you want for dinner?“, odpověděl: „I don´t know, some shit from rybnik.“

 

Denní program se skládá z dopoledního, odpoledního a večerního programu. Přes den máme většinou lesní tréninky všeho druhu. Běželi jsme okruhy, semtamy, sprint na koupališti, koloběh, superpíchače či „švýcárnu“.V průběhu pobytu se též uskutečnil Kofola cup, závod skládající se ze tří etap. Večer byly diskotéky, noční tréninky nebo týmové závody zvané Tiomila.

 

Jelikož byl počet českých účastníků omezen, je zde nejzastoupenějším národem Španělsko. Dále zde jsou závodníci z Turecka, Izraele, Švédska, Estonska, Brazílie, Bulharska, Slovenska a Číny. Překvapuje mě, že více než půlka účastníků neumí anglicky, včetně trenérů. V naší skupině, kde byli Češi, Turci a Španělé museli některé děti dokonce dělat trenérům překladatele. Rukama a nohama se nakonec stejně domluvili všichni se všemi.

 

Na závěr bych chtěl říct, že jsem zde strávil krásných jedenáct dní. Byla zde zábava, trenéři a vedoucí byli fakt super. Potkal jsem spoustu nových lidí ze všech koutů světa a dokonce jsem se dostal do semifinále superpíchače (závod v rychlosti ražení kontrol). Každý večer jsem pravidelně stával ve frontě u bufetu, protože 0,5 litru Kofoly za 10 korun už asi nikdy neuvidím. Počasí se též vydařilo a já se již těším na příští ročník Silva O campu.

 

Martin Melišík

 

Pěknou reportáž České televize z kempu si můžete pustit zde.

 

Hodnocení kempu Honzíkem Melišíkem

V červenci jsem jel na tábor do Jeseníků. Tábor byl hodně super. Pořád bylo co dělat a nikdy jsme se nenudili. Tréninků bylo hodně. Nejlepší byly ty noční. Byly tam děti z několika zemí, např. Španělsko, Izrael, Turecko, Brazilie. Nejvíc jsem si rozuměl s klukem ze Španělska Picou. Pořádal se tam Kofola Cup, který se skládal ze sprintu, longu a middlu. Celkově jsem dopadl na 2. místě se čtyřsekundovou ztrátou na vítěze. Silva O’Camp byl i na krásném místě. Celý den jsme dýchali čistý a čerstvý vzduch z překrásného lesa. Poblíž byla řeka, ve které jsme se někdy koupali. Dopoledne a odpoledne byly tréninky a večer byl program ve skupinách. Celkový dojem ze Silva O’Campu je maximálně dobrý.  

Hodnocení školního roku 2016/2017

Orientační běh má sezónu podle kalendářního roku, přesto tréninkové skupiny sestavujeme tak, aby začaly fungovat na letním soustředění. Končí tedy jedno období naší práce a je na místě vše, co se za letošní rok událo, trochu zhodnotit…

Před začátkem školního roku se konalo velmi podařené letní soustředění v Řásné, které nás i děti nastartovalo do další práce. Euforie ze soustředění jsme si přenesli tolik, že jsme v půlce září především díky spolupráci paní Úlehlové (za což jí moc děkujeme) dali dohromady nový, středeční, trénink. Navíc to vypadá, že bude mít potenciál i do dalších let, což bylo přesně to, co jsme potřebovali. Tréninky v pondělí a v pátek nebyly především v závodním období vůbec ideální. Díky tomu konečně máme trénink veprostřed týdne, který naše závodníky už letos posunul na zcela jiné pozice, než jsme byli zvyklí. Navíc kombinace zátěže a následné kompenzace funguje skvěle. Moc děkuji všem, že to mohlo vzniknout a že účast na těchto trénincích byla po celou dobu stabilně tak vysoká, že to nám, trenérům, dávalo smysl. Je skoro až k nevíře, že se to povedlo, přestože se všichni o zavedení tohoto tréninku dozvěděli až v půlce září, když už jsou všechny odpolední aktivity většinou naplánovány. Díky za to!

Na podzim jsme rozšířili rodinu našich áčkařů na 6 a béčkařů na 16. Jaro poté přineslo dalších 5 nových béčkařů z pražského žebříčku. Teď máme béčkařů dokonce 21. Navíc se čtyři béčkaři utkají o nejvyšší licenci druhý víkend v září (z čehož Emča Bulířová a Martin Melišík ji téměř jistě získají). Nemáme tolik členů jako ostatní velké pražské oddíly, přesto se nám daří produkovat dostatek kvalitních závodníků, což je věc, která je jen a jen pozitivní.

Když jsem psal hodnocení před zimou, psal jsem v něm, že bude velmi těžké se vyrovnat podzimním úspěchům. Příprava se skládala ze dvou mapových tréninků v kvalitních terénech, velikonočního soustředění a především pravidelných náročných zimních tréninků. Střední skupinkou ještě navíc absolvovala pražské žákovské soustředění. A to, co se dělo na jaře, naprosto předčilo veškerá očekávání…

Už na prvních pražských žebříčcích bylo vidět, že se něco povedlo. Přestože o výsledky v žákovských kategoriích příliš nejde, najednou bylo zvláštní, že se tretrák v některé z kategorií neumístil na bedně. Především děti z mé skupinky mi na každém pražském žebříčku dělaly velkou radost. Tretra bezkonkurenčně ovládla kategorii H12, když obsadila první, druhé i třetí místo v žebříčku, v němž je v této kategorii celkem slušná konkurence. Nejde o to se umísťovat pravidelně na bedně, důležité je se stále zlepšovat. Časem při poctivé práci přijdou výsledky…

deti_vysledky

Poté přišly závody Žebříčku A a B. Bilance devíti umístění mezi nejlepšími třemi na Žebříčku B a prvního pódia na Českém Poháru (Žebříčku A) pro Gabču Šimůnkovou jsou skvělými úspěchy, které ukazují, že se náš klub pomalými krůčky prokousává mezi elitu. Dvakrát vyhrál béčka Martin Melišík, jednou Dominik Sork, který dokázal v dalších béčkových závodech přidat ještě tři třetí místa, přičemž jednou stál na bedně s vítězným Honzou Melišíkem. Po jednom třetím místě v nejtěžší béčkové kategorii čtrnáctek získala Emča Bulířová a Bára Smolková. Tolik pódiových výsledků z republikových závodů tady ještě nebylo… Paráda!

V květnu a červnu se intenzita tréninků logicky výrazně snížila, přesto kvalitní zimní příprava vystačila i na tuto část. Našel se prostor i na jiné aktivity než orienťák, po jednom z tréninků jsme pozvali děti do cukrárny, přespávali jsme na chalupě, se střední skupinkou jsme jeden z pátečních tréninků strávili na bobové dráze. Myslím si, že si snad všichni z této sezóny odnáší spoustu sportovních i společenských zážitků a doufám, že i motivaci pro další trénink. Všechno to zase na konci srpna začne znovu…

Třešničkou na dortu celého školního roku bylo úžasné představení Emči Bulířové na Letní olympiádě dětí a mládeže. V celorepublikové konkurenci a geniální atmosféře běžela tři závody a v každém brala medaili. Individuálně dvakrát bronzovou na sprintu a krátké trati a spolu s pražskou sprintovou štafetou dokonce získala olympijský titul a zlato. Myslím si, že tohle je zážitek na celý život. A stojí za tím jen poctivost a přístup k tréninkům. Naprostá bomba!

Naší snahou do příštího roku bude opět náš klub trochu posunout. Myslím si, že když se někdo podívá na ten právě uběhlý, je jasné, že to bylo z říše snů. Občas zprvu šílené nápady (například nový trénink, mapový trénink na Vysočině, přespání na chalupě, ale bylo toho mnohem víc…) dopadly velmi úspěšně a pro příští rok rozhodně také něco vymyslíme. Třeba jen proto, abych si za rok mohl v červenci opět sednout a mít jako teď radost z toho, kam jsme náš klub za uplynulý rok posunuli.

Nešlo by to ovšem bez pravidelnosti, se kterou v proběhlém roce děti chodily na tréninky. Základem každého úspěchu je trénink.

Hezké léto a na viděnou v srpnu!

Kuba Ransdorf

 

Nábor dětí ročníků 2007 – 2010

Přihláška do oddílu ke stažení zde.

 

Orientační běh je sport, který krásným způsobem propojuje přemýšlení s aktivním pohybem. Tréninky těch nejmenších se dělají především tak, aby z nich děti odcházely s nadšením a těšili se zase na ten další. Obsahovou náplň kromě všeobecného sportovního tréninku tvoří učení se základním mapovým značkám, běh podle mapy, základní práce s buzolou a mnoho dalších aktivit rozvíjející pochopení mapy a orientaci podle ní.

V rámci našeho oddílu máme podmínku, že se každé dítě chodící na tréninky musí zúčastnit alespoň pěti závodů za rok. Na výběr je asi ze 40 závodů, které se konají především o víkendu, ale třeba v květnu a červnu i každou středu odpoledne. Startovné a dopravu na závody hradí oddíl z členských příspěvků. Mnoho dětí jezdí na závody s rodiči, kteří si také mají možnost zaběhnout závod v jedné z kategorií. Orientační běh je úžasný způsob, jak může aktivně trávit volný čas celá rodina.

Předpokladem pro přijetí dítěte na tréninky je alespoň nástup do první třídy a to, že umí číst a psát. Na tréninky jsou potřeba běžecké boty na ven, druhé na přezutí do tělocvičny a buzola (pro nejmenší děti stačí klasická na destičce). Pokročilé děti si poté kupují i svůj vlastní SI čip, se kterým se razí kontroly na závodech. Pro začátečníky ale bohatě stačí dvoje boty a buzola.

Členské příspěvky se v našem oddíle platí za kalendářní rok ve výši 2800 Kč, pro začátečníky je stanoveno za období září-prosinec 1500 Kč. Děti mají tři týdny na vyzkoušení, zda je tréninky budou bavit, poté obdrží přihlášku a měl by za ně být uhrazen členský příspěvek.

Pro zájemce je možné navštěvovat i pondělní tréninky na Černém Mostě v ceně členského příspěvku. Dvakrát do roka pořádáme sportovní soustředění, jedno je o velikonocích (týká se jen starších 12 let) a velké letní, které je otevřené pro všechny děti chodící na tréninky. Starší děti mají tréninky minimálně dvakrát týdně, na výběr je z pondělního, středečního a pátečního tréninku.

Nechte své děti vyzkoušet netradiční ale přesto stále oblíbenější sport pod vedením mladých zkušených trenérů. Jak vidíte z fotek níže, v našem oddíle to není jen o sportu, ale i o partě, přírodě, pohodě…

8. září, 15. září a 22. září budeme pořádat nábor dětí ročníků 2007 až 2010 do skupinky nejmenších na Proseku v rámci tréninku. Po něm vám můžeme blíže představit fungování našeho oddílu a zodpovědět všechny dotazy.

V rámci tréninku 8. září si budete moct na vlastní kůži vyzkoušet orientační běh na sprintové mapě Prosek.

Přijďte v 16 hodin sem!

 

Pokud plánujete navštívit některý z tréninků nebo máte jakýkoliv dotaz, napište nám:

Kuba Ransdorf
jakub1237@centrum.cz, 775911067
šéftrenér žactva a dorostu, trenér skupinky žáků pro příští rok, trenér T3

Helča Sládková
helena.sladkova@gmail.com
trenérka skupinky nejmenších pro příští rok, trenér T3

Katka Zamazalová
zamazalova.katka@seznam.cz
trenérka skupinky nejmenších pro příští rok, trenér T3

 

Zlato a dva bronzy! Emča zazářila na olympiádě…

Letošní letní olympiáda dětí a mládeže se konala v Brně. Praha tam vyslala svou osmičlennou orienťáckou výpravu, ve které nechybí ani Emča Bulířová. Na programu je pondělní sprint, úterní sprintové štafety a ve středu krátká trať.

Ze sprintu v pondělí přišla úžasná zpráva, Emča ve velmi těžké konkurenci a na velmi mapově náročné trati obsadila bronzovou příčku a může se tak těšit z olympijské medaile.

Trať sprintu

Jolča Štraitová vyhrála a Emča s devatenácti vteřinovou ztrátou třetí. Velký potenciál pro zítřejší printové štafety!

Jolča Štraitová vyhrála a Emča s devatenácti vteřinovou ztrátou třetí. Velký potenciál pro sprintové štafety!

emca1

Pražské holky na prvním a třetím místě!

Slavnostní vyhlášení vítězů

Slavnostní vyhlášení vítězů

Dojmy Emči po pondělním sprintu.

Dojmy Emči po pondělním sprintu.

Sprintové štafety představovaly pro pražské běžce velkou naději na zisk dalších cenných kovů. A mladší pražská štafeta, kterou rozbíhala Emča, zvítězila a večer si půjde pro zlaté olympijské medaile. Pražská štafeta starších také běžela výborně a obsadila těsně druhé místo. Absolutní bomba!!

Vítězná pražská štafeta na Olympiádě

Vítězná pražská štafeta na Olympiádě

Vyhlášení v místě závodu

Vyhlášení v místě závodu

I přes dvacetivteřinovou chybu na sedmou kontrolu byl Emčin výkon na prvním úseku rozhodně zásadním pilířem velkého úspěchu. Celkově druhé místo se ztrátou dvou vteřin na první byl skvělý vklad pro další úseky štafety:

1. PHA Praha 50.26
PHA0001 Bulířová Ema              11.45 ( 2)
PHA0006 Kabát Martin              13.26 ( 5)     25.11 ( 1)
PHA0005 Gajda Martin              12.54 ( 4)     38.05 ( 1)
PHA0002 Štraitová Jolana          12.21 ( 2)     50.26 ( 1)

Trať sprintových štafet

Celá výprava PraŽáků po sprintových štafetách

Celá výprava PraŽáků po sprintových štafetách

Závěrečný den byla na programu krátká trať. Pokud jak závod ve sprintu, tak sprintové štafety byly mapově velmi obtížné, tak middle byl náročný spíše fyzicky. Na nepříliš složitých tratích Emča zkompletovala svojí medailovou sbírku z olympiádu, když přidala další třetí místo. Tři závody, tři medaile, to je perfektní bilance, kterou si Emča odváží z Letní olympiády dětí a mládeže a zároveň skvělá tečka za jarní sezónou.

Emča na doběhu krátké trati

Emča na doběhu krátké trati

Článek na webu LODM
Článek na webu Kotlářky

Zítra se celá pražská výprava vrací zpět, olympiáda byla pro naší jedinou závodnici i pro celou pražskou výpravu velice úspěšná. Velká gratulace všem!!!

Kuba Ransdorf

Nezaplacené příspěvky 2017

Vážení někteří členové TAPu,

dovoluji si Vás upozornit, že dle podkladů v účetnictví TAPu jste k 31.5.2017 nezaplatili členské příspěvky za rok 2017, ačkoli služby oddílu využíváte minimálně registrací a režijními náklady. Žádám Vás o okamžitou úhradu příspěvků či sdělení důvodu nezaplacení či napsání splátkového kalendáře v případě sociální nouze.

TAP nezaplacene prispevky k 31052017.pdf

Děkuji a jsem s pozdravem L. Siegerová

Kam? Do Řitky!

Poslední měsíc jarní sezóny je tady a s ním přichází slibovaná záplava celostátních závodů hned tři víkendy po sobě. První na řadě byl Áčkový a Béčkový víkend v nám dobře známém (PŽtek jsme na Brdech oběhali už nepočítaně) terénu. Pořadatelé z USK a Kamenice nás tentokrát pozvali do Řitky.

martin

Martin Melišík první v H16B.

gabca

Gabča Šimůnková na bedně v elitní kategorii D20A!

domino

Dominik Sork oba dny třetí v H12.

V sobotu jsme netradičně bojovali na krátké. Sice by si člověk řekl, že ví, co od tohohle lesa čekat, když hned vedle už tolikrát závodil, ale stejně se většinou nevyvaroval chyb. Trať k nim přímo vybízela – stavitel nás protáhl vším možným zeleným, následně náběh do kamenitého svahu, který jsme sice asi před dvěma lety navštívili na oblastňáku, ale že by lehká znalost terénu nějak pomohla, to se říct nedá. Konec už byl běžecký, zvlášť doběh přes půl kilometru z kopce po cestě mezi poli stál teda fakt za to. Některým se zadařilo, zvlášť je teda potřeba zmínit Kubův hodně suprovej výsledek – 11. místo v pánské elitě! Skvěle se závod vydařil i klukům v H16. Martin si vítězstvím v Béčkách připíše pěknou porci bodů – zisk Áčka už vypadá skoro jako jasná věc. Ondra v Áčkách skončil 9. – v těžké konkurenci je každé umístění do 10 skvělé! Dominik v H12C opět na bedně, tentokrát 3. Zahanbit se nenechaly ani holky, Emča 10. v D14B a Lenka 9. v D16B.

Parametry nedělní klasiky v nás budily respekt. Stavitel sliboval, že to nebude tradiční brdskej survival, kdy je člověk prošitej už po 20 minutách, ale moc jsme mu při pohledu na velký porce převýšení nevěřili. Naštěstí se ukázalo, že nám přece jenom nelhal a kopce byly celkem stravitelný a tratě běhatelný (a pěkný). Tím nechci říct, že to nebylo náročný, to určitě bylo. V mém podání nechyběl ani pořádnej slejvák uprostřed závodu nebo sjíždění po zadku na dno prudké rokle. Skvěle si vedla Emča, která skončila 3. v D14B! Lenka opět zaběhla pěkně a 7. místo v D16B už ji posunulo v průběžném pořadí až místo pod zisk licence A. Martin si v H16B připsal tentokrát místo 4. Dominik byl znovu 3. Samochvála smrdí, ale svoje první umístění na bedně na Áčkách zmínit musím – sice se mi po dvouminutové chybě na první kontrolu běželo fakt dobře, ale 3. místo jsem teda nečekala! Takže od teď mě (stejně jako Emču a Dominika) bude zdobit čelenka s nápisem: „Kam? Do Řitky!“ 😀

A za týden už nás čeká kopcovatá a kamenitá krátká v Lipnici nad Sázavou – snad se nám na MČR bude dařit!

Gabča

Jarní pražský žebříček u konce!

V červnu už se na nás chystá hotová smršť v podobě několika celostátních závodů, ale poslední květnový víkend patřil ještě zbývajícím dvěma závodům Pražského žebříčku. Jak jsme dopadli a hlavně jaké je konečné pořadí žebříčku a kdo si vyběhl Béčko? Čtěte až na konec a dozvíte se 😉
 


27. 5. Oblastní mistrovství na klasice
Pořadatelé z Dobříše připravili vesměs pěkné a rychlé tratě v lese vedle svého domovského města. Kdo se popasoval s nimi, ale také s nastalým horkem, které bylo zvlášť na startu na louce skoro k nevydržení, měl vyhráno!

Žofka Bulířová (D10) – 16. místo
Kája Pompachová (D12) – 24. místo
Šárka Sotonová (D12) – 30. místo
Emča Bulířová (D14) – 2. místo (Ale přebornice Prahy)
Onča Popová (D16) – 4. místo
Jáňa Popová (D16) – 15. místo
Gabča Šimůnková (D21L) – 6. místo
Katka Zamazalová (D21L) – 8. místo
Monika Úlehlová (D45L) – 3. místo
Honzík Melišík (H12) – 2. místo (Přeborník Prahy)
Jáchym Bulíř (H12) – 8. místo
Dominik Sork (H12) – 10. místo
Máťa Černý (H12) – 15. místo
Šimon Tofel (H12) – 17. místo
Jonáš Pop (H12) – 29. místo
Šimon Tůma (H14) – 9. místo
Tonda Černý (H14) – 12. místo
Víťa Zajíc (H21L) – 16. místo
Kuba Vlášek (H21L) – 18. místo

 

honzik
 


28. 5. krátká trať
Závod kladenských orienťáků zdaleka nepatřil k těm nejhezčím, co jsme kdy na Pražských žebříčcích běželi – les zarostlý a ne moc zajímavý, mapa nepřesná, trať nijaká žádná… Některé to tak znechutilo, že v lese ani moc nezávodili. Ale přesto se našlo pár jedinců, kteří zaběhli velmi dobře nehledě na podmínky.
Kája Pompachová (D12) – 23. místo
Šárka Sotonová (D12) – 29. místo
Gabča Šimůnková (D21L) – 3. místo
Monika Úlehlová (D45) – 1. místo
Honzík Melišík (H12) – 3. místo
Dominik Sork (H12) – 5. místo
Máťa Černý (H12) – 8. místo
Tonda Černý (H14) – 10. místo
Šimon Tůma (H14) – 16. místo

 


Konečné výsledky Pražského žebříčku
Dozávoděno a hlavně spočítáno! Musím říct, že na jaře se nám v žebříčku vedlo náramně. Celkem 13 vyběhnutých licencí B je opravdu úctyhodný počet. Obrovská gratulace všem novým i staronovým Béčkařům!! Zejména ale musím vyzdvihnout výsledky kategorie H12, protože tam Tretra momentálně nemá v Praze konkurenci 😉

(Staro)Noví béčkaři:

D12:
1. Terka Měšťanová
4. Kája Pompachová
6. Šárka Sotonová

D14:
4. Emča Bulířová

D16:
5. Jáňa Popová
6. Onča Popová

H12:
1. Honzík Melišík
2. Dominik Sork
3. Jáchym Bulíř
7. Máťa Černý

H14:
4. Šimon Tůma
8. Tonda Černý

H16:
1. Martin Melišík

Doufám, že neméně dobře se nám všem povede i na Áčkách a Béčkách tento víkend a samozřejmě také o týden později dospělým a dorostencům na vrcholu jarní sezóny – MČR na krátké trati!

Gabča Šimůnková

Ve štafetových končinách

Jarní závodní sezóna je v plném proudu a s ní přichází tradiční orienťácké trojkombo – štafety_sprint_štafety, letos počínaje sprintem. Jak už tak bývá zvykem, takovéto závody se konají v nám Pražákům závratných končinách. Tentokrát tomu bylo nejinak. Centrum sprintu a taky ubytko nacházeli se v Javorníku, ač 3 hodiny vzdáleném, tak malebném městečku v podhůří Rychlebských hor.

 

Sprint se běžel normálně v centru města, některé tratě zavadily i o nevysoký kopec s místním hradozámkem. Ačkoliv z pokynů jsme nabyli dojmu, že pořádající ASU trénuje na pořádání Světového poháru (například umělými ploty, karanténou či „švýcarskou metodou“ divácké na sprintu), výsledkem byl normální Áčkovej sprint. Umělé ploty na mapě všehovšudy dva, divácká kontrola závodníky mátla a diváci na ni neviděli a v karanténě bychom usnuli nudou, kdyby nás naši junioři nebavili zábavnými historkami z maturity. Svým umístěním se blejskla čerstvá eRkařka Gabča, která byla 4.!

 

foto_javorrnik

 

Ze všech závodů tohoto víkendu se žáčkům započítávaly body do Vyzývacího poháru, což je soutěž mezi jednotlivými oblastmi. I Tretra letos vyslala svých 8 svěřenečků, aby pěkně reprezentovali Pražskou oblast. A docela se jim dařilo, uznejte: Emča 11. na sprintu v konkurenci asi 80 holek, Honzík 15. a Jáchym 33. v H12 a Šíma 34. v H14 vždy tak z 80 kluků. I ostatní se činili, pro leckeré z nich to byly první celovíkendové a větší závody než oblasťáky, spousta lidí, kontrol, dojmů, atakdále…

 

Dopolední sprint nás celkem unavil, ale abychom před odpoledními štafetami nevytuhli, vyrazili jsme na sightseeing města Javorníka – vykoupili jsme poslední pečivo v místním supermarketu, vyplazili se na kopeček s hradozámkem a skvělou vyhlídkou. Uchvátila nás především falešná okna na jeho fasádě.

 

Druhá etapa víkendu- štafety- se měla uskutečnit v terénu, který v loňském roce hostil klasiku na EOCu. Terén to byl vpravdě klasický – nesmírně kopcovatý, plný nebezpečných srázů a trojkových hustníků v prudkých svazích. Shromaždiště, zdálky vypadající jako barevné stádo, se svorně páslo se stádem kravím na téže louce u paty nejvyššího z kopců. Co se týče samotného závodu, musím říct, že za svojí orienťáckou kariéru jsem snad nezažila adrenalinovější štafety. Mám takový pocit, že větší rivalita vládla spíše než mezi mnou a soupeřkami, mezi mnou a nechutně kopcovatou, dlouhou, náročnou, leckdy až nebezpečnou, záludnou tratí. Kdo porazil ji, mohl si připadat jako největší vítěz, byť jeho jméno volalo z konce výsledkové listiny. Stavitelé to s délkami trochu přemrštili, jedna kontrola byla postavena lehce pofidérně a ubohé třetí úseky už v hustníkách šátrali po slepu, aby ne, když se do lesa dostali až po šesté hodině.

 

Večer nám po skvělé večeři v nejlepší Javornické hospodě zpestřil pohled na zdejší diskotéku, místní euforicky tančili na hity jako „Ej, Macejko Macejko ko ko ko ko“ za blikotu barevných diskosvětel. Škoda, že jsme byli příliš unavení, jinak bychom se jistě přidali.

 

Etapa č. 3 – štafety č. 2 se vesměs podobaly štafetám č. 1, dalo by se ale říct, že byly možná běhatelnější, zajímavější, nicméně ani tady se to stavitelům úplně nepovedlo skloubit se směrnými časy a kopce bolely ještě mnohem víc.

 

Běžely nám 4 tretrácké štafety – chlapská H21, ženská D21 (bohužel kvůli Hančině náhlé nemoci nekompletní), dorostenecká H18 a dokonce i dorostenkovská D18. I jim se podařilo urvat nejen nějaké bodíky do Českého Poháru Štafet ale rozhodně i spoustu zkušeností a poznatků, jak se do téhle disciplíny co nejlíp obout a příště rozsekat co nejvíc soupeřů :)

 

Dorka